Pica d´Estats

Nejvyšší hora Katalánska, Pica ´d Estas

Po minulém týdenním neúspěšném pokusu se opět vracim do PN L´Alt Pirineu abych se zase pokusila zdolat nejvyšší horu Katalánska Pica d´Estats (3143m). Předpověď počasí je docela v pohodě (i když to byla i minule a z dopoledního polojasno a odpoledního zataženo s přeháňkama se vyklubalo sněží celý den, pro mlhu si nevidím na špičku nosu a vítr mě strhává z cesty…).

Cabana de Sotllo

Každopádně do výchozí vesničky Areu se dostávám překvapivě rychle (mám fakt kliku na stopa), dávám kafe a začínám dupat směr Pla de la Boet, což je taková krásná travnatá planinka, kterou se klikatí říčka a kterou obklopují hory. Tady dává pauzu a sváčku, pak se kousek vracim a odbočujem na Refugi Vallferrera. Začínají poletovat první kapky, ale líp mi to vyjít fakt nemohlo- když docházim k chatě, slyším i hromy, tak dávám oběd a minisiestu na chatě a cca kol 16hod je obloha zase vymetená. Balim a začínám stoupat směr cabana de Sotllo (cabana je takový malinký kamenný domeček, který dřív sloužil pastevcům jako úkryt před nečasem), kde chci dneska spát. Cesta je kromě prvního stoupání od chaty docela pohodička, je to takový mírně stoupající traverz, který mě asi za hoďku dovede k mostu a začátku krásný rovinky Plans de Sotllo. Kolem cca 2100-2200 m začíná sníh, čas dát návleky.

Jezero Estany de Sotllo

Přejdu rovinku a na jejím konci začíná docela prudký stoupání, které mě dovede k jezeru Estany de Sotllo, to obejdu z leva a kousek za ním by se měl nacházet můj hotel… bohužel zřejmě díky velmi bohaté sněhové nadílce moje ubytování jaksi zmizelo :-(. Aby toho nebylo málo, kromě tmy začíná přicházet i další bouřka. Rychle hledám aspoň nějakej převis, aby mi nezmokl batoh. Brzo se přidává i větřík a začíná být trochu zima, dělám čaj a zahřívám se. Za hodku je naštěstí bouřka pryč, naneštěstí furt nevim, kde budu spát. Ale jako vždy mám fakt hroznou kliku, jen co začnu pokračovat v cestě, vidím krásnou, příjemně převislou skálu, která jenom čeká až si pod ní ustelu. Dávám se do práce a za necelou hodku mám ready krásný 1+kk s výhledem k nezaplacení :-). Dokonce se mi začíná vyčasovat a přes mraky prosvítávají červené paprsky zapadajícího slunce. Vařim až za tmy- ďábelský tousty se španělským fuetem a bramborovou kaší. Bivaky sou super, že nemusim moc vylejzat ze spacáku, takže si dneska v teple dávám večeři a pak i myju zuby (na záchod se samozřejmě vypakuju ven :-)).

Cíl Pica d´Estats

Ráno mám budíček na4:30, vstávám v 5, snídám, balim věci a vycházím v 6:10. V noci mrzlo a sníh mi hezky křupe pod mačkama, takže du v klidu a poměrně rychle. Brzo dorážim k dalšímu jezeru Estany d´Estats, kde měnim plány a místo pokračování rovně do sedla Port de Sotllo se rozhoduju vystoupat do sedla Port de Riufred a pak dosáhnout cíle po hřebeni přes další 2 třítisícovky (Pic Rodó de Canalbona 3004m a Punta de Gabarró 3115m) až na Pica d´Estats.

Hlavní výhodou je, že budu prakticky celou cestu až na hřeben stoupat ve stínu, tedy po hezky umrzlém sněhu. Ze začátku stoupání docela ujde, ke konci se kopec podstatně zprudšuje a docela často odpočívám. Ale nakonec vydupu i poslední krpál a něco před 9hod. sem na hřebeni. Otvírají se mi tu letecký pohledy jak na španělskou, tak na francouzskou stranu Pyrenejí. Hlavně ve Francii je podstatně víc sněhu než bych čekala, ale je to úžasný. Chvilku lapám po dechu a nemůžu se odtrhnout od těch výhledů, pak si dělám jeden autoportrét a mastim cik cak nahoru na svoji první dnešní třítisícovku – Pic Rodó de Canalbona 3004m. Odhaduju kudy dál, hřeben mého cíle odsud vypadá o něco drsnějc než zespoda 🙁 kousek klesám do jednoho sedýlka a odsud začínám postupně stoupat traverzem asi 200 výškových m až k vrcholovému sloupku hory Punta de Gabarró 3115m. Uff, nezdálo se to, ale výstup dal trochu zabrat….pauzuju, užívám pecka počasí a výhledy. Zároveň zase prohlížim hřeben a přemýšlim kudy to vzít.

Začátek můžu natraverzovat po sněhu, ale pak se budu muset dostat na hřeben a po něm dál nahoru až k vrcholovému kříži. Snad to půjde, házim batoh na záda a bez problému klesám do sedýlka mezi oběma horama, odsud traverzuju po levém úpatí Pica d´Estats až těsně pod hřeben, tady přelezu asi 3metrový skalní výšvih a sem na hřebeni. Odsud je to až na 2 techničtější skalní pasáže docela pohoda bez problému docházim na horu k vrcholovému kříži s katalánskou vlajkou. Velitelský čas je 10:30- to ujde a ačkoliv sem v 3143m je fakt teplo, sluníčko hřeje a je bezvětří- ideál 🙂 Dávám dost dlouhou pauzu- svačim, fotim a nemůžu se odtrhnout od úžasných výhledů na fšechny strany!!! Po asi půlhodince zahajuju sestup standartní výstupovkou- tedy seběhnu dolů na francouzskou stranu do sedla Coll de Riufred a tam se stočim doleva do údolí, na jehož konci mě krátké stoupání dovede do hraničního sedla Port de Sotllo. A začnu sbíhat zpátky na španělskou stranu k jezeru Estanu d´Estats. Posledních pár set metrů k jezeru je teda maso, sníh je hrozná břečka, každym krokem se bořim prakticky po pás a nemůžu se vyhrabat. Tohle fakt nesnášim, vztekám se a marně hledám pevný sníh pod nohama 🙁 Díky bohu asi po půl hodině snažení potkávám svoje stopy a s nima i tvrdší sníh, po nich se vracim zpátky kolem obou jezer až na planinku, kde končí souvislá vrstva sněhu. Dávám pauzu a obědvám. Nebe je stále bez mráčku a začíná mě štvát, jak do mě furt pere sluníčko. Převlíkám do kraťas a vracim se traverzem k chatě a odsud za další 2,5hodky do vesničky Areu. Je něco po 17 a mám docela dost, ale dneska chci dorazit domů, dát si sprchu a spinkat ve svý posteli. Sice trochu krkolomně, ale nakonec se dostávám do jedný vesničky, asi 10km od nás, kam pro mě přijíždí přítel se spolubydlícím. Sprcha, dobrá véča a postýlka na sebe nenechávají dlouho čekat!!!