Pobřežní cestou do města na skále
Dnes vyrážíme na výlet bez auta. Cílem je Castelsardo. jdeme kolem pizerie, ulicí Via Cristoforo Colombo a za chvíli jsme mimo civilizaci. Pokračujeme prašnou cestou, napravo míjíme oplocená, právě zoraná políčka končící někdy až na břehu moře.
O kus dále pak obdivujeme místo domu na skále s luxusním výhledem na moře. Myslíme, že za pár let to bude velmi lukrativní lokalita pro výstavbu.
Pobřežní stezka
Zvlněnou krajinou, nad útesy pokrytými záplavou subtropických rostlin a keřů, pampovými trávami a blankytným mořem, pokračujeme dále. Obdivuhodné přímořské zahrady zdobí žluté a bílé bodláky olemované horizontem temně modré barvy, která se ztrácí v nekonečném moři.
Na chvíli vyrušíme dva ovčácké psi ležící na cestě. Jen zvednou řasy spadlých očí a nás vetřelce propustí dále. Líbivá zvonkohra , kterou nám mořský vánek přifoukne do uší, je stádo ovcí. Trochu bojácně nás ovce okukují a trochu se diví, kdo tady ruší jejich žití.
Pasou se a jejich teritorium sahá až ke břehu. Před námi pak zahlédneme šťastlivce, kteří se koupou v Tyrhénském moři. My pokračujeme dále. Už se nemůžeme dočkat až potkáme další pláž, kde se budeme i my moci vykoupat.
Baia Ostina – Cala Ostina
A ejhle, pod námi, mezi červenými skalami v malé zátoce, se objevuje pláž. Oblázková pláž, voda je křišťálově čistá. Lidí tady moc není. Moře je tady poměrně klidné, je tu i dobré místo pro šnorchlování. Osvěžení i voda jsou parádní. Ach.
Pokračujeme výstupem do strmého kopce nad pláží. Asfaltka v horní části je v poledním slunci rozpálená. My asfaltku opouštíme a scházíme po jedné z vyšlapaných prašných cest mezi zelení, po kamenité a trochu hůře schůdné cestičce zpět na pobřeží.
Celou cestu nás provází nádherné pohledy na město na skále, Castelsardo. Není to už daleko, pod námi vidíme opět plážičku s průzračnou vodou, kde se sluní a koupe několik šťastlivců.
Castelsardo
Přicházíme do města. Slunce připaluje a do starého města je to ještě docela dálka. Stoupáme po prudkém schodišti do výšin. Proplétáme se malebnými uličkami, obdivujeme kamenné domy místy s výhledy na moře. Procházíme starým městem, které si zachovala středověkou atmosféru. Obdivujeme barevné dveře, obchůdky s řemeslnými výrobky, keramiku, galerie. Ta cesta stála za to! Je to nádhera. V uličkách se dá i dobře schovat před žhnoucím sluncem.
Výhled z vrcholu skály je famózní. Z vyhlídek můžete pozorovat moře, vidět je Golfo dell’Asinara, pobřeží k Valledorii, při dobré viditelnosti je vidět až na Korsiku.
Město bylo založeno roku 1102 jako Castel Genovese janovským rodem Doria, za vlády Aragonců (Španělů) bylo město přejmenované na Castel Aragonese. Název Castelsardo dosalo město v 15.-16. století.
Dominantou města je hrad Castelo dei Doria, který stojí na nejvyšším bodě starého města. Hrad původně sloužil jako pevnost a obrana proti pirátům. Město je chráněno hradbami a stojí na terasovité skále.
Dalším klenotem je katedrála Sant’Antonio Abate ze 16. Století, dřevěný kříž Cristo Nero, zvonice s barevnou majolikou.
Zpět to máme docela daleko a tak opouštíme město, scházíme dolů. Cestu volíme jinou. Část jdeme kolem moře, pak ale vystoupáme na asfaltku a znovu se vracíme na pobřežní cestu. Strašně se těšíme na koupel na „naší“ pláži Baia Ostina.
Začíná být podvečerní světlo a tak zpět cesta je velmi romantická. Pozdravíme ovečky z rána a pomalu se blížíme do La Ciaccia. Ušly jsme dnes krásných 17 km a výlet jsme si opravdu užily.
Začíná dost foukat a tak jsme dorazily domů právě včas.
Přidat komentář