Ranní paddelboard a večer v lesním parku
Ráno rychle vyvenčíme a Doctůrka necháme doma relaxovat. My se vydáváme na pláž Moraig. Chceme vyzkoušet paddelboard a vydat se k jeskyním. Paddelboard máme jeden, ten lehčí a neovladatelný. Ajka ke svému ztratila ploutvičku.
Moraig na paddleboardu
Je po sedmé hodině ranní. Od parkoviště sneseme paddelboard a pádla až na pláž Moraig. Dolů to je asi 700 metrů z kopce a tak to docela jde. Na pláži jsme opět samy. Trochu se nám nelíbí ty vlny.
Zkoušíme se nasoukat na paddleboard, já první. 2x zahučím pod hladinu, narazím si kotník a jsem úplně promáčená a zmrzlá. Posílám Ajku do háje a říkám ať jede sama. Je jasné, že nás lehký paddelboard obě neunese i kdyby bylo moře klidné. Ája odplouvá a já si dávám svoji ranní dávku plavání. Jsem tu jen já, vlny a skaliska, ach. Po očku pozoruji Ajku a mám o ni strach. Pak zmizí za skalisky. Dopluje až k jeskyním, ale dovnitř nejede kvůli vlnám a hlavně kvůli bezpečnosti /uf/.
Jsem ráda, když ji konečně spatřím na obzoru. Dáme si ještě společnou koupačku a pak už rychle na parkoviště, aby jsme nepřetáhly dobu, kdy se neplatí, od 9 -19 hodin je cena za parkovné 15 EUR/.
Cesta z pláže už tak zábavná není. Táhneme do kopce paddleboard, ještěže máme jen jeden!
Celý den pak relaxujeme u bazénu.
Parc Forestal de la Granadella
Po 18. hodině bereme Doctora a vydáváme se opět do Parc Forestal de la Granadella. Tentokrát na prvním rozcestí nejdeme doprava, ale doleva. Trochu klikatící cesta končí až někde za obzorem.
Microreserva de Flora La Granadella
V parku jsme samy, jdeme subtropickou krajinou, paprsky prokreslují světlem všechny ty krásné barevné rostliny kolem. Cestou jsou nádherné panoramatické výhledy na moře i do kaňonu Barranc de Martorell. Je to hluboká rokle vytvořená přívalovými dešti v zimě. Mimo starých olivovníků zde rostou rohovníky a středomořské keře. Někde v dáli pod útes je krásná pláž Granadella.
Lesní park Granadella
Cestou jsou na několika místech jsou patrné ruiny kamenných staveb i zemědělské terasy, dle popisu jsou někde teulerias /historické cihelny/, bývalé okrové doly, staré vápenky /pece na výrobu vápna/. Popravdě úplně nevíme, kolem čeho přesně jdeme.
Nedojdeme až na pláž, nezvládly by jsme se vrátit do tmy zpět. Několikrát jsme byly upozorněny, že mimo krys /naštěstí jsme viděly jen jednu/, které tady žijí, můžeme potkat stáda divokých prasat a to opravdu nechceme. Ušly jsme nějakých 8 kilometrů celkem a byla to opravdu pěkná procházka.
Délku trasy v parku je nutné plánovat podle počasí, ročního období i kondice. Část trasy po útesech jsme absolvovaly minule. Výhledy na tyrkysové moře, zátoku Cala Granadella i dramatické skalní stěny, určitě patří k nejkrásnějším místům parku. Při naší túře foukla opravdu čerstvý a divoký vítr, což na některých útesech nad mořem bylo docela dobrodružné, ale ne úplně bezpečné.
Domů jsme došly už téměř za tmy, ale stihly jsme si ještě dát točené pivo, v restauraci La Vista Cumbre, Benitachell, kousek od našeho bydlení.
Přidat komentář