Koupání v pískovně Cestou z Krkonoš je odpolední vedro i v klimatizovaném autě dost šílené. Hledáme nějaké koupání. Koupaliště ne, tam bude narváno. Nějaký lom nebo rybník by se hodil. Volba padla na Bělečský rybník. Neznáme to tady a tak ignorujeme množství aut u silnice, kde je vidět přímo i na Bělečský písník /což zjišťujeme až mnohem později/ a tohle koupání...
Do Konětop je vždy TOP Jezero Konětopy opět nezklamalo. Průzračná chladivá voda, písečné pláže, občerstvení i čisté toalety. Já vždy jezdím na jezero v ranních hodinách. V době, kdy se parkoviště plní auty, už většinou odcházím. Dnes se to sem valilo ze všech stran. I tak prostor kolem jezera i jezero samotné nepůsobilo dojmem, že je tu narváno. Nebýt té příšerné...
Venku – 5 stupňů, na vodě kousky ledu. I ty kachny byly pohromadě, aby se trochu ohřály! Brr.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Zatopený, bývalý kaolínový lom. Voda čistá, a hned se jde do hloubky.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Jsem na pláži. Vpravo sedí rybářská rodina, přede mnou tatík s holčičkou a vlevo rybáři. Pláž je dostatečně velká . Nebe kouzlí s mraky a vodní hladina je plná vln. Jak u moře!
V tomhle kaolínovém ráji, v lomu Jimlíkov nejsme poprvé. Přijíždíme právě ve chvíli, kdy mračna zatemňují bílé břehy, nad kterými se vypínají písečné duny. Kontrast barev je úžasný. Začíná pršet a tak odjíždíme do nedalekého Chodova na večeři
Po schodech vystoupáme nahoru, pod námi se rozprostře velké jezero obklopené přírodou. Tato uměle vytvořená vodní plocha vznikla na úpatí Smolnické výsypky a nyní slouží k rekreaci. Název Bílá voda naznačuje, že voda se barví doběla, vlivem kaolínových zbytků v zemi.
Vodní nádrž Tatrovice Na horké dny jsme vybraly tentokrát kraj karlovarský. Naše první zastávka byla přehrada Tatrovice. Až do chvíle, kdy jsme místo navštívily, jsme o existenci a názvu přehrady neměly ani potuchy. Z Karlových varů je to sem kousek. Jsme v chatové oblasti, uprostřed přírody. Jsou místa, kde se dá zaparkovat, na mnoha místech je cedule soukromý...
