Skandinávie dodávkou s Ájou 3 - Norsko-ruská státní hranice

Norsko-ruský přechod Storsog/Borisoglebsky

Ráno si přivstaneme a než Ajka pojede do práce jedeme se podívat (500 m) na hranici, jestli není otevřený obchůdek se suvenýry, který stojí kousek od hranice. Je zavřený, nakukujeme jen okénky a moc by jsme chtěly vidět co tam mají za poklady.

Venku je dnes -7 stupňů, je chladno chvílemi sněží

Norsko-ruský přechod Storsog/Borisoglebsky

Je to jediný hraniční přechod mezi Norskem a Ruskem. Přechod hranice na jiném místě je zakázán! Storskog, hraniční přechodová stanice na norské straně norsko-ruské hranice podél evropské silnice E105. Přechod se nachází v obci Sor-Varanger v kraji Finnmark. Od Kirkenes je to na hranici 16 km. Ruská strana hranice je Boris Gleb v Pečengském okrese v Murmanské oblasti, do Murmansku je to od hranice asi 3 hodiny cesty.

Norsko-ruská státní hranice se táhne v délce 196 km. Začíná od finsko-norsko-ruského trojmezí a končí na pobřeží Barentsova moře. Dvě třetiny hranice probíhá tokem řek Paatsjoki a Jakobselva. Pro Rusko jde o nejstarší nezměněnou hranici, pro Norsko naopak o nejnovější.

Norové mívali s Ruskem před válkou daleko uvolněnější režim vstupu, ten se z jasných důvodů zpřísnil. Norové zakázali Rusům vstup do jejich vzdušného prostoru. Úplné zastavení výdeje víz Rusům se však nikdy neprosadilo.

Snow hotel – Husky

Ajka má dnes 2 skupiny turistů. První s ní nejedu a procházím celý hotel. Nejdříve zastavuji u psů. Plemeno Husky připravené povozit turisty ve spřežení. Můžete volit cestu přes fjord do tundry i za polární září. Hotel nabízí výlety s Husky už 10 let. V kotcích i mimo ně, napočítáte přes 180 psů. V těchto dnech je tu i několik malých štěnátek. Psi jsou vychovaní a přátelští k lidem. Mají své boudy i se jmény. Možná působí trochu depresivně, že psi mají kolem krku řetězy, ale nevypadá, že by se trápili. Sibiřský husky – severští psi vždy domorodcům sloužili k tahu saní a k lovu v severské divočině. I my se na takovou menší výpravu brzy vydáme.

Snow Hotel

Tak abych se trochu zahřála, jdu si prohlédnout ledový hotel. Vstupuji do nádherného ledového království. Skleněná recepce ledové chodby, které mě vedou k jednotlivým pokojíkům. Každý pokoj je originál, i postele jsou v každém pokoji jiné. Na stěnách jsou reliéfy vytesané do ledu. Nasvícené pokoje i chodby jsou magické. Celý hotel je průchozí a na druhé straně je přistavěn k hotelu.

Dnes ještě ne, ale chystáme se s Ájou, že tady jednu noc přespíme.

Gabba

Mezitím se Ajka vrátila z prvního krabího safari a jdeme spolu na zdejší originální rybí polévku do sámského stanu Gabba. Tady je příjemné teplíčko i obsluha. Dají se zde koupit suvenýry. Pak už jedeme s další skupinou na kraby.

Snow Crab Safari

Dnes je cesta mnohem zajímavější, protože venku je sněhová pokrývka a tak je všude kolem jak v pohádce. V 16 hodin Ajka končí a tak jedeme ještě na výlet.

NP Paswik – tajga

Na doporučení jedeme do tajgy, která se opět táhne podél norsko-ruské hranice. Chtěly bychom stihnou západ slunce u řeky blízko Svanviku /tady jsme měly odbočit doleva/. Cesta by nám měla trvat asi hodinu. Jenže jsme to popletly a řeka pořád nikde. Jedeme opravdu mystickou zvlněnou krajinou mezi borovicovými a březovými háji. Na některých místech je porost přerušen domy a velkými statky. Jedeme už 2 hodiny a raději otáčíme auto a vracíme se zpět. Zabočíme do jedné z lesních osad při cestě.

Melkefoss – BIRK bed & birds

Procházíme kolem chat, všude na stromech i chatkách jsou ptačí budky. Z chatiček je výhled na řeku a je to tu moc pěkné.

Svanvik

Konečně jsme u info centra ve Svanviku a odbočujeme doleva. Svanvik (kvensky: Jouttenlahti) je obec asi 40 kilometrů jižně od Kirkenes v obci Sør-Varanger v Finnmarku. Leží na severním břehu jezera Svanevatn, což je jezero v hlavním toku řeky Pasvik. Svanvik má jednu z hraničních stráží na norsko – ruské hranici. Ze Svanviku sledují mimo jiné ruské důlní město Nikel, které leží jen devět kilometrů od Svanviku (ale 84 kilometrů autem). Míjíme krásný dřevěný kostel z roku 1934. Architektem byl Harald Sund.