• Menu
  • Menu

Čtyři palice – Ze Škrdlovic přes tři vrcholy až na Milovy

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Vysočina » Čtyři palice – Ze Škrdlovic přes tři vrcholy až na Milovy

Šťávy na tahu

Jako každý rok jsme se i letos s partou dvou kamarádek vydaly na tradiční vánoční pochod. Je to pro nás malý svátek – příležitost na chvíli vypnout, nadechnout se zimní přírody a užít si společný čas mimo každodenní shon. Tentokrát jsme vyrazily 28. prosince a počasí nám, na rozdíl od některých minulých ročníků, docela přálo. Nebe bylo sice zimně zatažené, ale nefoukal silný vítr a teploty byly příjemné na svižnou chůzi.

Naše putování začalo kolem půl desáté ráno ve Škrdlovicích. Od samého začátku jsme se držely červené turistické značky, která nás vedla krásnou krajinou směrem na Tisůvku a Žákovu horu. Lesy byly tiché, místy lehce pocukrované sněhem a působily až pohádkově. Na Žákově hoře jsme si udělaly delší pauzu na občerstvení – díky zásobám od našich maminek jsme měly doslova hostinu. Domácí koláče, chlebíčky a termosky s horkým čajem přišly po prvních kilometrech víc než vhod.

Ze Škrdlovic přes tři vrcholy až na Milovy

Devět skal

Posilněné jsme pokračovaly dál po červené trase k Devíti skalám. Cesta byla místy kluzká, ale výhledy a atmosféra stály za to. Tentokrát jsme se ale rozhodly nevylézt až na úplný vrchol – skála byla dost ledová a naše nesmeky bohužel zůstaly doma. I tak jsme si ale místo užily a kochaly se dramatickými skalními útvary.

Ze Škrdlovic přes tři vrcholy až na Milovy

Čtyři palice

Z Devíti skal jsme pak přešly na modrou značku a zamířily ke Čtyřem Palicím. Trasa nás zavedla přes malebnou vesničku Křižánky, která působila v zimním období klidně a skoro pohádkově. Samotné skalní útvary Čtyř palic jsou opravdu impozantní a každý z nich má své vlastní jméno – Čtyřpaličatá skála, Děvín, Tvrz a Opomenutá. Je fascinující, jak si příroda dokázala pohrát s tvary kamene a vytvořit takové monumenty.

4tyři palice

Milovy

Ze Čtyř palic jsme se pak vydaly svižným tempem do obce Milovy, protože nás už hnala představa teplého jídla. V restauraci U Šlechtů jsme si daly vynikající vepřové koleno, které bylo perfektní tečkou za náročným, ale krásným dnem.

Šťávy na tahu

Cestou jsme ještě míjely Galerii na Milovské huti, kam jsme se bohužel kvůli pokročilé hodině nestihly podívat. Je to škoda, protože galerie má otevřeno jen velmi omezeně – o víkendech od 11:00 do 15:30 – a vypadá to, že by určitě stála za návštěvu. Aspoň máme důvod se do těchto krásných míst zase někdy vrátit.

Galerie na Milovské huti

Dnes jsme daly  krásných 21 km s převýšením cca 500 m.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *