Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Označuje článek jako typ na výlet
Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Všichni se vrací stejnou cestou, my jediné plánujeme jít druhou stranou. Trošku mě znervózňuje, když doktor oznamuje, že je to značené jako „lehce nebezpečné“.
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz.
Je dusné, ale zatím slunečné počasí . Od Hvězdy budeme pokračovat dále přes skalní divadlo a vyhlídky až do Božanova, takový je plán. Miluška je náš vůdce , mapu jsme si nevzaly a tak pevně věříme, že nezabloudíme.
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Zkoušíme i nějaké jídlo, nakupujeme přímo na lodi. Polévka je výborná a jako vše tady předražená. Plujeme po kanále, kolem obchůdků s tradičním zbožím, řemeslnými výrobky, oblečením, jídlem , kolem malých restaurací. Vyhýbáme se dalším lodím, začíná tu být rušno. Chybí nám nabídka květin, ovoce a zeleniny.
pokračujeme snovou bílou krajinou dále. V údolíčku s bílým kaolínem se zračí modré jezírko a hned vedle další. Nádhera. Je už hodně podvečer a krásné světlo dává místu mystický ráz. Chvíli si člověk připadá jak na nějakém kráteru.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
