Z Bangkoku do Laosu, Vientiane
Když jsme se v 11 hodin dopoledne vzbudili, byli jsme všichni překvapení, kolik už je hodin. Původně byl v plánu výlet na nedaleký ostrůvek, ale stejně bylo pod mrakem a hrozilo, že odpoledne bude pršet, tak jsme se rozhodli strávit den poflakováním na pláži přímo u našeho hotelu. Předtím jsme si dali v pouličním kiosku oběd a zbytek dne proflákali u moře. Na chvilku začalo pršet, ale vydrželo to sotva 10 minut.
Večer se nám už na Walking street nechtělo, a tak jsme zašli na nedaleký night market, kde jsme se navečeřeli. Po zastávce v baru na pivo a víno jsme se vrátili na pokoj a tentokrát usnuli přeci jen dřív.
6.12.Tentokrát jsme si raději nařídili budíky na 8 hodin. Na chvíli jsme šli k moři a pak strávili asi dvě hodiny u bazénu, kde Míša s Jančou fotily sexy fotky. Po sprše jsme ve 13:30 hod. zavolali grab a dojeli na autobusové nádraží.
Lao Airlines
Autobus nám jel v 15:00 hod. přímo na letiště v Bangkoku. Byli jsme tam za cca 2 hodiny a museli počkat, než otevřou přepážku Lao Airlines, protože nešel udělat on-line chcek in. Naštěstí jsme i tak stihli salónek, kde jsme s holkama vypily poměrně dost bublinek. Když jsme pak šli směrem k našemu gatu (já chtěla jít na čas, ale ostatní mě přemlouvali, že je to zbytečné a stačí jít na poslední chvíli), Janča bafla na jednoho pána, co šel naproti a způsobila mu tak šok, ze kterého se jistě dostával ještě dlouho. Protože ostatní měli pravdu s tím, že nemusíme spěchat, zabavila nás Míša přehlídkou toho, co všechno má v kosmetické tašce za miniaturky, povětšinou uzmuté někde na hotelu. Miloše to ale nijak nevzrušilo.
Vientiane
Odlétali jsme ve 20:50 hod. a let trval zhruba 40 minut. Po příletu do Vientiane v Laosu jsme si koupili opět SIM kartu a vyměnili peníze. V Laosu nefunguje Grab, ale našla jsem na internetu, že mají obdobu – aplikaci Loca, tak jsem si ji naistalovala a objednala auto. Řidič nás vysadil před moc hezkým hotelem, ale nakonec jsme zjistili, že my bydlíme cca 50 metrů odtud v hotelu Mekong Riverside (130,-Kč/osoba), kde jsme byli ubytovaní všichni na jednom pokoji. Ostatní tvrdí, že neměl okna, ale já jsem přesvědčená, že měl dokonce tři. Právě na tomto hotelu byly cedulky, že nemáme batohy nechávat na zemi.
Po zabydlení jsme se šli projít po okolí hotelu podél řeky Mekong. Všude visely vlaječky se srpem a kladivem, ale jinak na nás nic „komunistického“ nepůsobilo.
Chrám Wat Si Sake
7.12. Ráno jsme se prošli po Vientiane. Došli jsme k nejstaršímu chrámu Wat Si Saket, kde jsme zaplatili vstupné 30KIP/osoba a my s holkama se povinně zabalily do hábitu, abychom neměly odhalená kolena. Naše ramena jim nevadila, Miloš mohl chodit v pohodě v tílku a kraťasech.
Další cestu jsme absolvovali tuktukem, projeli jsme kolem vítězného oblouku Patuxau a vystoupili u zlaté stupy Pha That Luang. Vstup stál opět 30 KIP na osobu. Zpět k hotelu jsme dojeli tuktukem a konečně zašli na snídani – všichni jsme si dali laoskou polévku.
Vang Vieng
Na hotelu jsme si už večer předem koupili lístek na van do Vang Vieng. Po docela dlouhém čekání nás nabral tuktuk před hotelem a odvezl na kraj města, odkud vyrážel van. Bez uvedení důvodu nám řidiči sdělili, ať počkáme ještě chvíli venku na zastávce. My jsme si čekání zkrátili hraním karet.
Následně jsme konečně vyrazili do Vang Vieng, velkou část z dvouhodinové cesty jsme prospali. Ubytování ve Vang Vien Green hotel bylo moc hezké a za cenu 100,- Kč osoba se snídaní nám přišel náš čtyřlůžkový pokoj poměrně luxusní, i když okno vedlo přímo do zdi vedlejší budovy.
U velice milé vietnamské paní domácí jsme si zamluvili celodenní výlet na další den, který stál včetně obědu 20 USD na osobu. Paní majitelka nám také slíbila zamluvit lístky na vlak z Vang Vieng do Luang Prabang.
Před hotelem jsme si půjčili dvě motorky. Janča se jela projet s Milošem, aby si osahala řízení a pak jsme už vyrazili za město na vyhlídku Pha Ngern Viewpoint. Bohužel bylo už dost pozdě a bylo jasné, že na vrcholek to na západ slunce nestíháme. Já s Milošem jsme vylezli aspoň do poloviny kopce a Míša s Jančou na nás zatím počkali na parkovišti. Do města jsme se vrátili už za tmy.
Večeři jsme si dali na night marketu a pak zašli do baru na pivo, resp. cider. Objevili jsme tam beer pingpong a dost se u toho nasmáli.
Přidat komentář