Espot- Estany de Sant Maurici- Estany de Ratera- Refugi d´Amitges
je lehká, příjemná procházka po dobře značené cestě. Dokonce se dá z vesničky Espot vyjet taxíkem (taky to tam podle toho v sezoně tak vypadá). Každopádně je to ideální rodinný výlet… klíďo vemte děti i zdatnější babičky.
Jak už je zvykem- nemáme auto, takže do Espotu (výchozí vesnice) se dostáváme tradičně stopem. Nejsem si jistá, jestli vůbec v půlce října nějaký autobusy až do Espotu jezdí (a i kdyby kdo by se zdržoval jejich hledáním, že 😀 ), na křižovatce s benzinkou, kde je odbočka na Espot už nemá cenu stát a pokoušet štěstí, je tu málo aut a do cíle zbývá jen 7 km, hážem bágly na záda a vyrážíme pěšky, když občas něco jede, tak zkoušíme stopovat. Cca půlhoďky a 2 km nic, ale nakonec nás bere mladý pár, povídáme a zbývajících 5 km uteče ani nevím jak. Dokonce nás hodili až na parkoviště, které je asi 4 km za Espotem a tím nám zkrátili cestu tak o hodinku. Když se rozloučíme, vyrážíme po silnici nahoru na Pont de Pallers (asi 15 min). Je tam hned u potoka krásná rovinka, a obvykle se tam pasou i krávy nebo koníci, ideální místo na sváču. Jen nedoporučuju dávát těm koníkům ohryzky od jablek předtím, než opravdu budete odcházet, jinak můžou bejt až moc přítulní,…my tu chybu udělaly a taky jsme fofrem balily bágly a zdrhaly.
Cestička mírně stoupá, většinu času se jde lesem a až kousek před cílem u malého kostelíčka (kde se dá i přespat) vycházíme k pastvinám, odkud se za chvilku dostáváme k nádhernému jezeru Estany de Sant Maurici. V podzimních barvách je snad ještě hezčí než v létě, fotíme, svačíme a užíváme si výhledy a krásný den, nakonec se asi po 1,5 hodině obtěžujeme pokračovat v cestě, ….. směr vodopád.
Začneme obcházet jezero zprava, odkud na něj máme krásné výhledy i s horou Els Encantats v pozadí, která je symbolem tohoto NP.
Po chvíli se pěšina stáčí doprava, začínáme stoupat a za cca 20 minut dorážíme k vodopádu…. Pak jdeme dál nahoru až na cestu, po které v klidu dojdeme nejdřív k Estany de Ratera a pak na chatu Refugi d´Amitges.
Cesta je široká a pohodlná (jezdí tu jeepy), čemuž odpovídá i (ne)náročnost stoupání, při kterém se nám postupně otvírají výhledy do údolí a na okolní jezera. Po asi 1,5 hodince dorážíme na Refugi a máme kliku 🙂 je zavřeno ( s čímž jsem teda počítala, ale zrovna u Amitges, které je hodně populární člověk nikdy neví…), takže si v klidu zabíráme místa ve vedlejší chatičce, která slouží jako bivak, dneska jsme sami, super. Berem foťáky a dem využít ideální světlo od zapadajícího sluníčka ( ať máme na fotkách i něco jinýho než všudepřítomné a ochotně pózující krávy….) Když se vracím, zjišťuji, že nebudeme sami, dorazili dva týpci, naštěstí sou to sympatáci, až od Valencie. Nabízí cigárko, my vínko 😀 . Ale neponocujeme, když jdou vařit, kolem 21h, my zalézáme do spacáků, chvilku kecáme a rychle usínáme.
Přidat komentář