• Menu
  • Menu

Bernské Alpy – cestopis 2

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Švýcarsko » Bernské Alpy – cestopis 2

Okolo slavné severní stěny Eiger.

Vstávám v 7:00 a kromě budíku slyším i kapky vody, které v pravidelném rytmu buší do stanu. Je zima. Čistím si zuby a mezitím už ohřívám vodu na čaj a pohankovou kaši. Samozřejmě vše zvládám ve stanu. Půl litru čaje se skvěle hodí k doplnění tekutin, pohanková kaše zase obnoví síly a zahřeje.

Během snídaně přemýšlím nad dnešní trasou. Díky spaní u Bachsee jsem se odpojila z trasy č. 1 a celou túru si trochu prodloužila. Dnes musím sestoupat do údolí městečka Grindelwald (1034 m) a pak znovu vystoupat ke Kleine Scheidegg (2061 m). Jít přes trasu č.1 nebo raději obejít severní stěnu Eigru, kde budu dál od lidí? Nakonec volím druhou variantu s tím, že uvidím podle mých sil v Grindelwaldu. Balím mokrý stan, což mi trhá srdce a nepozorovaně se vytrácím směrem na cestu. Během sestupu do městečka si ještě na místní farmě stihnu koupit sýr a zjistit, že dnes má být opravdu hnusné počasí. Začíná opět krápat. Pomalu sestupuji o 1300 výškových metrů níže. Bez předního křížového vazu v koleni jde sestup po mokré cestě opravdu pomalu.

Konečně jsem v Grindelwaldu. Je poledne, dávám si tedy oběd (1/2 včerejší večeře). Jsem opět v civilizaci a tak se co nejrychleji vydávám k severní stěně Eigru, abych zmizela z očí všudypřítomným turistům.

Bernské Alpy
Bernské Alpy

Prší čím dál víc, ale já si to nechci přiznat. Až v jednom z místních přístřešků mi dochází, že mám úplně mokré vlasy a že je třeba vytáhnout pláštěnku. Opět lituji, že nemám mapu s lepším měřítkem. Na mé mapě totiž žádné nouzové přístřešky zakreslené nejsou L .

Pokračuji přes lana a žebříky až do úrovně mlhy nebo možná nízkých mraků, těžko říct. Překračuji poté jeden potok za druhým, až se dostávám ke žlabu, kde zůstala obrovské pole sněhu, ze kterého vytéká rychlý potok. „Tohle nebude snadné,“ uvědomím si ve chvíli, když vidím, kudy vede cesta.

Kamenitá stezka totiž končí přímo u vstupu do jeskyně, kterou tvoří odtávající sníh a led měnící se v rychlý potok s vertikálními břehy. Na pomoc tu je sice jistící provaz, ten ale končící přesně u vstupu do sněhové jeskyně, takže je vlastně úplně zbytečný. Srdce mi buší. Apatie, se kterou jsem absolvovala dosavadní trasu, je pryč. Dostávám se do jakéhosi transu, kdy mi je úplně jedno, že prší a že mám ruce jeden led. Smysly jsou v pozoru. Jeden špatný krok, jedno uklouznutí a kromě toho, že bych byla celá úplně mokrá, těžko říct, kde bych se v potoce zastavila.

Není cesty zpět a tak mi nezbývá než sundat batoh, pláštěnku a jít. Batoh a pláštěnku odhazuji do jeskyně. Ještě, že mám hůlky, ty mi pomáhají v kluzkém terénu. Konečně jsem v jeskyni. Přehazuji batoh na druhou stranu potoka a konečně vylézám přes sněhové pole na štěrkovou cestičku. Uf. Až teď si uvědomuji, jak moc mám zmrzlé ruce a že prší.

spaní s luxusním výhledem
spaní s luxusním výhledem

Obrovská úleva střídá pocit, že musím jít dál. Fouká velmi silný vítr, jdu v mlze, která se občas rozestoupí, abych viděla alespoň do údolí. Konečně jsem u horní stanice lanové dráhy Eigergletscher (2320 m). Překračuji trasu vlaku, který vede skrz hory na druhou stranu hor. Od teď už cesta jen klesá. Také mlhu a mraky nechávám nad sebou a dostávám se do osluněné části hor. Rázem je výrazně tepleji. Přicházím ke Kleine Scheidegg. Místní cedule hlásí 8°C. Zajímalo by mne, kolik bylo asi nahoře. Místní restaurace, kavárny a obchody se suvenýry jsou už v tuto dobu zavřené. Pokračuji o několik výškových metrů níže, kde pod viaduktem stavím stan. Výborné místo i s potůčkem a soukromým výhledem na Eiger, Mönch a Jungfrau. A tady dělám další chybu. V radosti s pocitem, že je teplo se jdu koupat a mýt si vlasy do horské bystřiny. Samozřejmě jsem promrzlá na kost, a aby toho nebylo málo, tak si ještě masíruji nohy chladivým gelem na svaly. Zbytek večera si nadávám do všech možných sprostých slov. Kvůli zimě se mi nedaří usnout.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *