• Bernské Alpy – cestopis 3

    od • 12.11.2014 • Švýcarsko • Štítky:, 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Přes Lauterarbrunnen až nakonec sil.

    Je třetí den a mě dochází, že mám před sebou ještě opravdu dlouhou trasu. Další pokusy o prodloužení každodenních túr musí skončit. Dnes mám naplánované opravdové peklo. Hned na úvod musím sejít 1300 m výškových, abych pak nastoupala skoro 2000 výškových vzhůru a ještě pak sešla alespoň 200 výškových níž, abych v noci nezmrzla.

    Probudilo mě krásné počasí. Jasná obloha slibovala ideální den na túru. Rychlá snídaně alá čaj s kaší, balení stanu a jde se. Procházím okolo železniční trati, na které co chvíli jede vláček přeplněný asijskými turisty. Pokračuji přes louky do Wengenu (1275 m) a poté klikatící se lesní cestou do Lauterbrunnen (795 m). Tady si doplňuji zásoby čokolády a chleba v jednom z místních obchodů. I přesto, že mám veškeré jídlo napočítané, moje denní spotřeba čokolády výrazně převyšuje můj přídělový systém, ve kterém jsem původně opravdu s 200 g čokolády na den nepočítala J . Z Lauterbrunnen moje další cesta už jen stoupá. Jdu lesní pěšinou do horského střediska Mürren (1638 m). Cestou potkávám snad stovky baťůžkářů, kteří také využili krásného počasí a vyšli si na malou túru. V Mürrenu rychle procházím okolo předražených turistických lákadel a lanovky na vrchol Schilthorn, který je známý díky jednomu z dílů Jamese Bonda 007. Zastavuji se nad městem a dávám si oběd.

    Jungfrau a Mönch

    Jungfrau a Mönch

    Čím jsem dál od městečka, tím míň je na trase lidí. Jakmile nechávám civilizaci za sebou, začínám se cítit opět volně, svobodně prostě skvěle. Dostávám se k Sefinen hütte (2039 m). Začíná se výrazně kazit počasí. Dostávám se opět do úrovně mraků a mlhy. Jdu sama. Teď už nepotkávám nikoho. Zvedá se vítr, mlha klesá anebo já stoupám do úrovně mlhy? Ticho kazí zvonky krav a silný vítr, který s sebou přináší kroupy s deštěm. Je zima. I tak jdu v kraťasech. Nechci si namočit kalhoty, ve kterých většinou kvůli velké zimě spím. Konečně se dostávám do posledního stoupání. Jsem vyčerpaná. Přemýšlím, proč to dělám a vzpomínám na slib, který jsem dala své mámě, než jsem odjela: „Neboj, nebudu dělat žádný blbosti a nic nebezpečného.“

    Sefinen Furgge (2612 m)

    Sefinen Furgge (2612 m)

    Zrovna teď se celá túra jeví jako pěkná blbost. Ale pak se to ve mně zlomí a já vím, že musím jít, že to dokážu. Je 19:30 a já jsem konečně na Sefinen Furgge (2612 m). Vyčerpaná, zmrzlá, mokrá. Přede mnou se ale objeví výhled do dalšího údolí a mě zaplaví pocit vděčnosti k hoře, která mě nechala projít. Krátká pauza na pár soust jídla. Nutně potřebuji energii, ale je už hodně pozdě a tak musím jít dál, teď už pouze s kopce dolů. Beru si péřové rukavice a pomalu kloužu po suťovém podkladu. Je něco málo po osmé večerní a já hledám alespoň jedno malé rovné místo. Neptám se nikoho na povolení, ani není koho. Jsem sama uprostřed hor. Nádhera. Okolo mě jen kamzíci a ovce. Nabírám vodu z potoka, stavím mokrý stan a vařím čaj. Během večerního doplňování tekutin zase začíná krápat. I mlha opět klesla a tak jsem ráda, že si mohu odpočinout ve stanu s horkým čajem.

    Ještě stihnu zkontrolovat mapu a naplánovat zítřejší trasu a už ležím nehybně na zádech a spokojeně oddychuji. Opět si uvědomuji, jaká je všude kolem mě zima a slibuji si, že si co nejdříve musím koupit lepší spacák. Přeci jen, spím ve výšce cca 2400 m. Mé rozhodnutí o koupi nového spacáku potvrzuje i ranní sněžení.

    cestopis následující den

    cestopis předcházející den

    Klára Skuhravá

    O

    Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *