• Menu
  • Menu

Bitva na Bílé hoře – „Sanca Maria“ 

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Praha - hlavní město » Bitva na Bílé hoře – „Sanca Maria“ 

Bílá hora

Od bitvy na Bílé hoře  dnes uplynulo 400 let! V neděli 8. listopadu 1620 proti sobě stanula vojska českých stavů krále Fridricha Falckého (počet mužů 21 000) na jedné straně a spojená vojska katolická na straně druhé (28 000 mužů). Nikomu se do bitvy nechce a tak hrabě Buquoy a generál Tilly rozhodují nepřítele oťukat a napadnut protivníka menší silou na jednom místě. A pod heslem  a bijte je, nikoho neživte, začíná bitva na Bílé hoře, české vojsko, ukolébané půldenní nečinností, útok naprosto zaskočí…bitva pokračuje…od počátku bitvy uplynuly dvě hodiny ….odhady mrtvých se různí, podle některých zahynulo až 5000 vojáků, minimální počet je 1600. Pravděpodobně na bitevním poli zůstalo ležet asi 2000 mrtvých královských vojáků, 1000 císařských, obětí z řad ligistů jsou minimální. Král Fridrich Falcký prchá, Praha otvírá své brány a vydává se vítězům na milost.

Bitva na Bílé hoře byla krátká, stala se však zlomem pro České země. Mnoho lidí uprchlo za hranice a na popravišti skončilo 27 českých pánů. Český stát na jejím základě vstoupil do cizího nového soustátí rakouského a zůstal jejím příslušníkem 298 let. V konečném důsledku vedla bitva k hrůzám a rozpoutání třicetileté války.

 

Novodobé bitvy na Bílé hoře

Vůně opečeného selátka, vůně klobásek  a další pochutiny, k tomu šikovné ruce řemeslníků na zdejším jarmarku,  byly lákavou předehrou před  tou novodobou bitvou. Vojenská ležení, vojenské stany a chystaná výzbroj bojovníků, připravená koňská spřežení i koně, děla, meče i dřevěná kopí, řemeslníci,  barevná sukna vojenských kabátců i sličné markytánky, drsní kozáci i císařští rekruti s kulisou staré muziky, to vše dávalo tušit, že to nebude bitva ledajaká. Bojovníci posilnění dobrou krmí, hlty  opojného moku i spánkem čekají  na povel!

Sdružení „Bílá Hora 1620“ a RKČ ve spolupráci s Prahou 6 připravují každoročně rekonstrukci bitvy na Bílé Hoře 1620.

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *