Přírodní památka – Branické skály
Tohle místo máme rádi. S Doctorem tady nejsme poprvé, dnes je sice počasí /pod psa/, ale aspoň malý výlet jsme si udělali.
Branická skála, opředená pověstmi o skrytém pokladu a dávném hradu, je jedním z nejvýchodnějších výběžků vápenců Českého krasu. Tvoří výraznou krajinnou dominantu vltavského údolí. Historie těžby vápence v těchto místech sahá nejméně do poloviny 18. století. V několika vápenkách, které postupně vznikly u paty lomu, se z něj pálilo proslulé „pražské staroměstské vápno“. Dnes je lomová stěna významným odkryvem devonských vápenců (dvoreckoprokopské vrstvy).
Branické skály s dřevěným kostelíkem, vás upoutají při vjezdu do Prahy, jen kousek před plovárnou v Podolí. Barvy podzimu dominantu ještě více zvýrazňují. Když přijdete na úpatí skály, objeví se před vámi ohromné skalisko s ostrými hranami. Podle prvního prozkoumání to vypadá, že se nedá nahoru vylézt /ale opak je pravdou/. Pro horolezce jsou zde čtyři desítky lezeckých cest různé obtížnosti.
Přírodní památka Branické skály
Přírodní památka Branické skály se skládá ze dvou samostatných částí – z vlastní Branické skály s lesoparkem Dobeška a z lokality Školní vrch. Obě části od sebe odděluje Stará cesta. Z přírodovědeckého hlediska významnější je pak Školní vrch, který je méně nápadný na západním úbočí nedaleko vrcholu, kde vystupuje mohutná vrstva vápenců, bohatých na nálezy hlavonožců. Jejich styk s nadložními břidlicemi slouží jako mezinárodní stratotyp /tzn. Mezinárodně významné vzorové území, podle kterého lze kdekoliv na světě ověřovat hranici mezi silurskými stupni ludlow a přidol.
Branické skály jsou proslulým nalezištěm zkamenělin. Možná právě odtud pochází první popis zkamenělin z našeho území z roku 1770. V 19. století tu hojně sbíral Joachim Berrande a po něm další paleontologové. Z botanického hlediska stojí za pozornost fragmenty teplomilné (xerotermní) skalní vegetace s kavyly a bělozářkou liliovitou na Školním vrchu, zajímavý je i hojný výskyt dřínu na Branické skále.
Celková plocha, která byla vyhlášena v r. 1968 přírodní památkou, má rozlohu 9,1 ha.
Dřevěný evangelický kostel
Při cestě, severně od kostela, se nachází lom, v němž se těžil silurský bazalt (hornina sopečného původu). Dřevěný kostel byl vystavěn pro členy sboru Českobratrské církve evangelické po 2. světové válce jako provizorní modlitebna. Později měl být nahrazen kostelem kamenným, který však nikdy nebyl postaven a dodnes slouží sboru kostel původní
Text : informační tabule
Naučná stezka vede na zajímavou dřevěnou vyhlídkovou plošinu, navrženou architektem a hercem Davidem Vávrou, ale na své si tady přijdou i horolezci,
Pokud přijedete autem, je možné zaparkovat od ulice Modřanská u hlavní silnice směrem od Barrandova mostu. Pokud jedete MHD nedaleko odsud je zastávka autobusu i tramvají Přístaviště.
Přidat komentář