• Menu
  • Menu
Quo vadis?

Dvoudenní výšlap na Sarner Bivak a zpět na Gassehütte

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Dvoudenní výšlap na Sarner Bivak a zpět na Gassehütte

Tak je to tady. Už opravdu poslední výlet do hor. Říkám tomu rozloučení s Bolzanem a okolními vrcholky. Jak jinak, i tento výlet je pro mě svým způsobem unikátní. Není ničím náročný, na cestě potkáte spoustu rodičů s dětmi a turisty různé věkové kategorie (Tedy ne na celém úseku, samozřejmě.). Pro mě je ale jedinečný tím, že konečně zkusím, jak fungují místní bivaky. Přesto, že by celá túra podle průvodce neměla zabrat víc než pár hodin (6-7 hodin čisté chůze), rozhodli jsme si náš výlet v horách prodloužit přes noc a k autu dorazit až druhý den ráno.

pohled na Totensee během výšlapu
pohled na Totensee během výšlapu

Zaparkovali jsme u Gassehütte, na stejném parkovišti jako před třemi týdny s mámou. Nyní (k mému obrovskému překvapení) jsme ale byli dotázáni na parkovací poplatek. Posledně jsme asi přijeli příliš pozdě, protože výběrčí nepřišel a my jsme si ani nevšimli parkovacího automatu, který stál v rohu. Ještě pořád jsme nebyli zcela přesvědčeni, že chceme v horách skutečně přespat. Hanka totiž neměla dostatečně teplý spacák a tak jsme se báli, že přespávání v 2400 metrů nad mořem nebude úplně tím nejlepším nápadem. I přes naše pochybnosti jsme si ale zabalili veškeré věci tak, abychom přespat mohli. Cesta vede po okolních loukách bez výrazného skokového převýšení vzhůru až k Pfroderalm, kde máte poslední šanci nabrat pitnou vodu a občerstvit se třeba u sklenice piva. I my jsme tak samozřejmě učinili a kromě piva, sušení prádla (zničil se mi camelbak, který mi rozlil vodu po celém batohu), doplnili i zásobu čerstvé vody.

stádečka
stádečka

 Pak se cesta zcela změnila. U kapličky nad restaurací jsme se vydali doleva a opustili tak většinu turistů, kteří dál už nešli. Nyní byla cesta stále více příkrá. U Totensee se změnila v opravdu šikmou plošinu, kterou jsme zdolávali pomocí velkých stupů. A pak jsme vyšli k Ochsenlucke, kde na nás čekalo stádo kraviček a koníků. Jak jsem se brzy mohla přesvědčit, jednalo se o Ondrikovi nejoblíbenější zvířátka. Směrem na Villanderer Bergjsme potkali ještě další stáda a na vrcholu (2509 m. n. m.) se k nám připojilo dokonce stádo horských koz.

až na vrcholový kříž
až na vrcholový kříž

Na cestě do bivaku jsme museli „zdolat ještě jeden vrchol – Sarner Scharte(2458 m. n. m.), kde jsme využili hřebů v kříži, abychom se podívali ještě o kousek výš. A pak už nám nezbývalo než sejít o pár výškových metrů níž a ubytovat se v krásném Sartner bivaku. Upřímně jsem byla překvapená- jednalo se totiž o krásnou, téměř novou chatičku, která tedy z venku vypadala hrozně, ale uvnitř byla kouzelná. Litovali jsme, že jsme si s sebou nevzali zápalky, protože uvnitř byly i svíčky. Po krátkém oddychu v chatě jsme vzali všechno možné a šli se „rekreovat“ nad bivak. Měli jsme krásné výhledy do širokého okolí a já byla upřímně ráda, že jsme si vybrali právě tento výlet jako můj poslední a že jsme se zde rozhodli nakonec přespat.

Chtěli jsme počkat na západ slunce a byli jsme docela překvapeni (já dnes už po třetí), když jsme zhruba hodinu před západem uviděli človíčka, který sem přišel trhat bylinky. Hned se s námi dal do řeči. K mé a jeho smůle mluvil jen německy a tak jsme se musela překonat a zkusit něco vypotit. Nabídl nám likér z hořce, který byl opravdu neskutečně hořký, takže jsme si jen cucli a na druhé kolo si už nechali zajít chuť. Po asi půlhodinové konverzaci se s námi rozloučil a pelášil dolů, do údolí. My jsme nakonec opravdu počkali na západ slunce a pak už se šli uložit do bivaku. Během krátké rozcvičky jsme rozproudili náš oběhový systém a pak už rychle zalezli do spacáků. Po chvíli mi začala být zima.

výhledy po cestě do bivaku
výhledy po cestě do bivaku

Nepomohla ani představovala bolzanského vedra. Druhý den jsme se vzbudili brzy. Hanka byla chudák celá zmrzlá. Rychle jsme se tedy zabalili a vyrazili k autu.

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *