Přístav Hamburk
Město vody, moderních budov a nočního života. Hostí 1,8 miliónu stálých obyvatel a tedy druhé nejlidnatější město v Německu a šesté největší v Evropské Unii. Jedná se o jeden z největších přístavů v Německu. Vypadá jako obrovské překladiště kontejnerů, ze kterých zde vznikají paneláky měnící se každý den, každou hodinu. Je to v podstatě takový druhý Manhatan, budovy se zde mění během hodin, nové rostou a staré zanikají, přemisťují se. Žijí vlastní život, zcela závislý na obchodním ruchu. Čilý ruch zde je snad denně. Obrovské nákladní lodě přijíždějí se svými kontejnery, vypadají jako plovoucí města. Neskutečně rozložité a vysoké. Přístav na mne opravdu zapůsobil. Překládací stroje tyčící se do výšky na modrém pozadí oblohy vypadají jako obří nohy pavouka. Vše se zde točí okolo kontejnerů a jejich dopravy a přesto pro neznalého to vypadá jako z jiného tisíciletí. Téměř bez lidí, jen stroje…..
- foto: Martin Cano, břehy kanálu s jedinečnou architekturou
Historie Hamburku
Historie Hamburku sahá až do 4. Století, kdy zde vznikaly první pevná stavení. Již tehdy zde vznikalo centrum obchodu a právní centrum pro široké okolí. Tím zůstalo dodnes…. Kostel zde nechal vybudovat v devátém století Karel Veliký a přilákal tak do kraje misionáře. Nicméně jedním ze symbolů Hamburku se stal kostel sv. Michaela. Evangelický kostel je jedním z nejznámějších v Hamburku díky své složité historii. Prošel si ne jednou, dvěma, ale dokonce třemi výstavbami. Je zároveň jedním z mála barokních kostelů v severním Německu. Obrovitá socha svatého Michaela stojí při vstupu a láká návštěvníky, vyvolává posvátnou úctu a strach před všemohoucím nepoznaným. Stojí zde jako ochrana před satanem a zlem. První stavba byla dokončena v roce 1750 a stal se hlavním kostelem města. Téhož roku 10. března udeřil do kostela blesk a došlo k požáru a totálnímu zničení stavby. Kouř a plameny zaznamenali místní o tři hodiny později a již se nepodařilo nic zachránit. Druhá stavba byla dokončena roku 1902. Lidé se však z nově vystavěného kostela neradovali dlouho. Roku 1906 při pracích na věži došlo k požáru a vyhořel opětovně celý kostel. Napotřetí dostavěli stavbu ve významném roce 1945. Jinde končila válka, zde Hamburští končili válku se satanem a stále opakovaně ničeným kostelem. Nedali na legendy a zlé jazyky. Postavili před vchod jako ochranu již zmiňovanou sochu sv. Michaela a zajistili si tak ochranu. Asi fungovala, protože kostel vyjma rekonstrukcí stojí dodnes. Byl vystavěn za pomoci betonu a ocelové konstrukce, namísto původní dřevěné. Za druhé světové války bylo okolí kostela silně poničeno bombardováním v rámci akce Gomorrha.
Kanály v Hamburku
Velkým fenoménem jsou dozajista kanály protínající celé město a tvořící jedinečný kolorit. Stavby na jejich březích se pyšní originalitou, skleněnými fasádami a jakoby zarůstají jedna do druhé. Hamburg v posledních letech zažívá obměnu architektury a obrovskou expanzi nových budov, vznikají celá nová sídliště a čtvrti. Snoubí se s cihlovými uličkami starého města. Sídlo má skvělý potenciál do budoucna a těží z něj. Přitahuje nejen podnikatele, investory, ale i fotografy, architekty a urbanisty. Jeho živoucí organismus pohltí každého návštěvníka. Odlesky ve vodních hladinách fotografové sledují celé hodiny, z horních pater věžáků urbanisté pozorují strukturu města a my architekti nestačíme otáčet hlavou po všech stavbách, detailech a uličkách. Každý prostor je jasně vymezený, čistý a srozumitelný.
Hamburk se pro mne stal jevištěm, kde se na scénách střídají hry scénografické s těmi vnitřními. Obrovské stroje na modrém plátně vykonávají svou každodenní rutinní činnost, pro mne však znamenají nové dějství dne. Vodní kanály plynou dál a ukazují své břehy….. Je to tu opravdu krása. Kdokoli byl v Hamburku, vždy se vrátí. Toto město přitahuje svou jedinečností a vstřícností.
Přidat komentář