• Menu
  • Menu
krajina na Hardangerviddě

Hardangervidda: „Tam, kde trénoval Amundsen“ 1/3

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Norsko » Hardangervidda: „Tam, kde trénoval Amundsen“ 1/3

(Hardangervidda, Norsko) Poslední dobou se ptám sama sebe, jestli moje cestovatelské nadšení nehraničí s cestovatelskou závislostí. Jak říká jeden můj kamarád: „Cestování je jako droga. Jakmile to jednou zkusíš, něco tě pohání, abys jel pořád dál a dál.“ A protože se i pro mě cestování stalo nejspíš jakousi drogou, nad výletem do Norska jsem dlouho přemýšlet nemusela.

Byl prosinec a mě došel e-mail od mého kamaráda: „Nechceš jet v únoru na přechod jedné norské planiny? Šli bychom na skialpech nebo sněžnicích, spali bychom ve stanu a vyšlo by to levně… Moje myšlenky byly zcela racionální: „Norsko, tam jsem ještě nebyla. Spaní pod stanem na sněhu bych si chtěla taky někdy zkusit. Skialpy jsou mým dlouhodobým snem a zrovna v únoru se rozjíždí škola, takže není problém jeden týden chybět. Jo, jasně, jedu!“ rozhodnutí mi trvalo asi 10 vteřin. Až následně mi začaly docházet všechny „detaily“ celého výletu, který se v mém případě odehrával ve smyslu hesla: „Přežít!“.

krajina na Hardangerviddě
krajina na Hardangerviddě

Sešli jsme se v pátek v noci. Na zádech jsem táhla půjčené skialpové vybavení a velký batoh, který byl z poloviny naplněný spacákem s údajným teplotním komfortem do -17°C a který se po první bezesné noci jevil jako výrazně teplotně nadsazený. Další místo zabralo teplé funkční oblečení a jídlo (konkrétně 3 velké plynové bomby, vakuované chleby, čínské polívky, oříšky, čokoláda, polenta, kuskus a uvařené polozmrzlé omáčky v ziplockových pytlíčcích). Se sprchou, ručníkem, mýdlem a teplotním komfortem jsem se na příští týden rozloučila ve chvíli, kdy jsem za sebou zamknula dveře od bytu.

Nabalili jsme dvě velká auta a vyrazili směrem do dánského přístavu Hirsthals, odkud nám druhý den odpoledne odjížděl trajekt do norského Larviku. Co vám budu povídat, jsem zimomřivý typ, takže mě nohy začaly zábst už cestou autem a to jsem na sobě měla hned několik vrstev oblečení. Když jsme se začali bavit o průměrných teplotách v norském národním parku Hardangervidda, kam jsme se každým ujetým kilometrem blížili, začala mi celá situace postupně docházet. Přes den okolo -3 až -6°C a v noci až -14°C. Taková byla předpověď na další dny. Navíc by mělo být převážně slunečno- na Hardangerviddu zcela výjimečné počasí. Mohli jsme se tedy těšit na krásné a na místní poměry v celku teplé počasí.

vše je připraveno na spánek
vše je připraveno na spánek

Abyste tomu správně rozuměli, jeden příklad za všechny: Roald Amundsen tady trénoval na pochod na jižní pól. Podmínky zde totiž bývají ideální: většinu dní je obloha zatažená, sněží, je šílená zima a vítr fouká tak, že si přejete nevystrčit nos z vyhřáté chaty (nebo alespoň v našem případě z ledového stanu).

Konečně jsme dorazili na parkoviště. Před námi bylo posledních pár hodin odpočinku, které jsme využili kvalitním spánkem. Současně s vybalováním z tašek a batohů, přebalováním a zabalováním do pulek (sněžných saní), jsme začali rozpouštět sníh na vodu. Hned nám došlo, na co jsme zapomněli: čaj a cukr! „Jak jsem jen mohla zapomenout na takový základ!“ blesklo mi hlavou. Naštěstí jsme si potřebné vybavení půjčili od kolegů. Pít celý týden neochucenou roztátou vodu ze sněhu, která má minimum minerálů, byla jedna z těch věcí, která měla testovat mé hranice snášenlivosti.

krajina na Hardangerviddě
krajina na Hardangerviddě

Konečně jsme se vydali na cestu. Předpověď nelhala. Obloha byla úplně vymetená! Postupně jsme míjeli poslední známky civilizace, až jsme se dostali do pusté zasněžené krajiny, ve které nebylo nic než bílý sníh, led zmrzlých jezer a jen občas na nás vykoukl nějaký ten obnažený kámen s lišejníkem. Byla to nádhera a já zcela zapomněla na předpovědi o velké zimě, která nás měla dostihnout v noci.

Oblečení od northshop.cz

cestopis následující den

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *