• Menu
  • Menu
zase v ráji!

Hardangervidda: „Tam, kde trénoval Amundsen“ 2/3

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Norsko » Hardangervidda: „Tam, kde trénoval Amundsen“ 2/3

Byly tři hodiny odpoledne a my jsme se rozhodli první den příliš nedramatizovat. Dostali jsme se do mírně členitého terénu, ve kterém jsme mohli postavit stany v příjemném bezvětří, a proto jsme se rozhodli dnešní putování ukončit dříve. Vypnula jsem vázání svých lyží a začala stavět stan. Honza zatím začal odhazovat sníh. Nejdřív jsem vlastně nechápala, proč to dělá. Nefoukalo, obloha jasná a tvrdý sníh mě – naivku- přesvědčil, že je to zcela zbytečná práce navíc. Až druhý den ráno jsem se dozvěděla od kluků z vedlejšího stanu, že si sníh natolik vyleželi, že se skoro nedalo spát. A navíc- i když vám zrovna odpoledne nefouká, nikdy nevíte, jak rychle se počasí může změnit!

o teplotní komfort se mi starala péřová sukně- tu jsem za celý výlet snad ani jednou nesundala
o teplotní komfort se mi starala péřová sukně- tu jsem za celý výlet snad ani jednou nesundala

Od chvíle, co jsem si sundala lyže, uběhlo necelých deset minut. Za tu dobu jsem stihla obrátit skialpy tuleními pásy vzhůru proti slunci a postavit stan. Teď ho stačilo jen ukotvit. Co teď? No jistě- postavit na vodu! Tedy opět rozmrazit sníh, protože je potřeba uvařit nejen jídlo ale i rozmrazit sníh na vodu! Opět jsem začala cítit, jak se do mě postupně vkrádá chlad. Začaly mě nepříjemně zábst prsty na nohou i na rukou a to přesto, že jsem měla nasazené rukavice. Honza co nejrychleji ukotvil stan a já jsem zatím připravila ležení.

Možná si říkáte: „A co teď? Slunce ještě nezapadlo, je brzké odpoledne, stan je postavený a voda na první čaj se začíná postupně oteplovat.“ Jenže dovést vodu z pevného skupenství až do varu se kvůli místním poměrům jeví jako téměř nekonečný proces. První várku vody se nám podařilo uvařit za 20 minut! Já už jsem během tohoto procesu samozřejmě nabalená ve všem možném oblečení a poctivě si zahřívám spacák. V takové zimě se nejlépe vaří v předsíňce stanu- nefouká a přitom vaříte v částečném teple spacáku. Musíte ale tak trochu zapomenout na všechny ty zákazy od výrobců stanů o otevřeném ohni v jeho okolí. A abychom ušetřili co nejvíce dobu vaření, vymyslela jsem skvělý systém omáček- jídlo jsem uvařila už doma (schválně jsem nepřidávala vodu nebo něco těžkého) a hotový polotovar vložila do zazipovaných sáčků. Díky místním podmínkám všechny sáčky ihned první den perfektně zmrzly. Když jsme si pak chtěli uvařit, stačilo pouze nabrat do ešusu dostatek sněhu, přidat zmrzlý patvar omáčky, vše přivést do varu, přisypat kuskus, případně polentu a jídlo bylo hotové.

systém stravování - v místních podmínkách fungoval výborně
systém stravování – v místních podmínkách fungoval výborně

Po vaření jsme byli tak unavení, že jsme si na chvíli zdřímli. Vzbudil mě až vkrádající se chlad a nutkavý pocit nutnosti jít na záchod. „Co teď?!“ tak trochu zděšeně jsem si představovala, jaká musí být asi venku zima, když je mi chladno i ve spacáku ve stanu. Myšlenky typu: „Ven nemusíš, to zaspíš“ mi vydržely přibližně půl hodiny. Pak mi došlo, že veškeré přesvědčování mého těla je zcela zbytečné. Abych usnula, musela jsem mít prázdný močový měchýř. Obula jsem si péřové botičky, které mi půjčil Honza. Za jeho lítostivých slov: „Ty jo, tak to bych teda nechtěl. To tě upřímně lituju“ jsem vylezla ze spacáku. Okamžitě se mi rozklepaly zuby. A to jsem ještě nebyla venku ze stanu. Pak následoval příval nepublikovatelných nadávek na všechno okolo a hlavně na mojí vlastní osobu, že si vymýšlím takové blbosti jako spát v únoru v Norsku pod stanem. Otevřela jsem první zip a na mojí hlavu se snesl jemný poprašek jinovatky. Zastudilo mě za krkem. „Tak jo, teď už to nejde vrátit zpět. Musíš ven, tak to udělej, co nejrychleji to jde!“ začala jsem se motivovat. Vyběhla jsem ze stanu a napůl jsem se dobrodila k nejbližšímu kameni. Venku byla úplně jasná obloha a světla tolik, jako by byl jasný den. Rychle jsem vykonala svou potřebu a odběhla zpátky do stanu. Nohy a ruce byly opět zmrzlé. Navrácení teplotního komfortu na takovou úroveň, abych mohla opět usnout, trvalo neskutečně dlouho a mě čekala jedna z bezesných nocí.

krajina a zamrzlé jezero
krajina a zamrzlé jezero

„Konečně ráno!“ oddychla jsem si, když jsem uslyšela zvolání: „Tak bando, vstáváme!“ V noci jsem se příliš nevyspala- byla mi zima, kvůli které jsem se neustále znovu a znovu probouzela. Zkontrolovala jsem nohy- byly jak jinak studené. Ze spacáku jsem vyndala vnitřní botičky do skialpových bot, byly mokré a studené stejně jako ponožky, které jsem k nim přidala. Podle rady ostatních si důležité věci, které chcete mít ráno vyschlé a teplé musíte dát do spacáku. Nikdo ale nepočítal se mnou: „tepelným konzumentem“, který teplo nevytváří, ale jen spotřebovává. Sedla jsem si- nohy ještě pořád ve spacáku a jediná myšlenka, která mi probíhala už tak zimou zpomaleným mozkem byla: „Pane bože, ještě 6 nocí. Tohle musím nějak přežít.“

Oblečení od northshop.cz

cestopis následující den

cestopis předhcázející den

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *