• Menu
  • Menu

Kostarika 5

Hned ráno jsme se vydali do národního parku Cahuita, který vede podél pobřeží Karibského moře. Poprvé jsme vytáhli pláštěnky, protože v noci pršelo a přetrvalo to až do rána. Naštěstí cca po jedné hodině se počasí uklidnilo a my se opět mohli během cesty parkem koupat a opalovat.

Opět jsme se potkali se skupinkami mývalů a lenochodů, na pláži jsme si hráli s nádhernými krabíky a na konci parku jsme dokonce objevili žlutého jedovatého hada, kterého hlavně Miloš toužil vyfotit.

Cesta zpátky se ukázala trochu komplikovaná, tak jsme to vzali na druhou stranu do městečka Puero Viejo, což je prý surfařský ráj. My si tady dali oběd a pak busem dojeli zpět do Cahuity. Původně jsme druhý den chtěli odjet zpět do San José, ale takhle oblast se nám moc zalíbila, takže jsme si pobyt o jeden den prodloužili. Šlo vlastně o jediné odbočení od našeho původního itineráře.

 

Puerto Viejo
Puerto Viejo

Ráno jsme busem dojeli kousek před Puerto Viejo k nedaleké plantáži, kde se pěstují kakaové boby. Ještě před vstupem nás docela vyděsili krokodýli, kteří plavali v malém jezírku odděleném od nás jen malým plůtkem. Většina z nás si myslela, že krokodýli jsou jen sochy a nejsou živí, ale když z ničeho nic jeden z nich skočil do vody, tak jsme nadskočili všichni.

S průvodcem jsme pak prošli místní zahradu plnou tropického ovoce, koření a dalších stromů a bylin, se kterými normálně moc do styku nepřijdeme. Ukázal nám, jak se zpracovávají kakaové boby na čokoládu a jednu pro nás i vyrobil. Sice jsem snědla jen malý kousek, ale později mě to dost prohnalo. Myslela jsem, že cestu autobusem nepřežiju, jaké jsem měla křeče, ale naštěstí to pak jedna návštěva toalet na autobusáku vyřešila a dál jsem si to s sebou netáhla.

Po prohlídce jsme si počkali na bus a jeli se podívat do přístavu Puerto Limon, kde jsme očekávali, že uvidíme nějaké pořádné nákladní lodě. To se nestalo a nenašli jsme ani kolonii lenochodů, o které psali v průvodci, ačkoli jsme park prošli několikrát kolem dokola. Po dvou hodinách jsme proto opět nasedli na bus a vrátili se do Cahuity.

 

příprava čokolády
příprava čokolády

Ráno nás opět čekal poměrně brzy budíček a my autobusem v 7.00 hod. vyrazili do San José. Tentokrát jsme se ubytovali v hostelu Tranquillobackpackers, kde nás mimo jiné zaujalo číslování pokojů, protože já se Zbyňkem jsme měli pokoj č. 3 ½ .

Zbytek dnes jsme strávili procházením hlavního města a nákupem suvenýrů, v čemž se vyžíval především Miloš.

Ráno v 8.00 hod. jsme vyrazili na poslední kostarický výlet, a to na Volcano Irazú. Autobus nás kolem desáté hodiny vyvezl pořádně vysoko, což mimo jiné znamenalo, že nahoře u sopky byla šílená zima. Navíc nebylo vidět skoro na krok, protože mlha byla fakt neprůhledná. Byli jsme dost zklamaní, že se k nám štěstí obrátilo zády a my svůj třetí vulkán neuvidíme. Miloš se Zbyňkem se snažili fotit aspoň tu mlhu a my s Romanem se vydali dál do kopce (3.432 m.n.m.), kde by mohla byt super vyhlídka, kdyby ovšem bylo něco vidět.

Když jsme se vrátili k hlavními kráteru, stal se „zázrak“, mlha se na čtvrt hodiny rozestoupila a my viděli sopku i její dva krátery naprosto zřetelně. Naše touhy tak byly uspokojeny a mohli jsme se ve 12,30 hod. vrátit dolů do tepla. Vystoupili jsme už v městečku Carthago, které dřív bývalo hlavním městem Kostariky. Nejdřív jsme zašli do krásné katedrály a pak ještě k ruinám starého kostela (Las ruinas) – prý jim několikrát spadl, až se rozhodli ho znovu neopravovat.

Volcano Irazu
Volcano Irazu

Odpoledne jsme našli autobus, který nás v 14.30 hod. odvezl za 45 minut zpátky do San José. Udělali poslední nákupy na hlavní tržnici a připravili se na poslední noc v Kostarice.

Budíček byl tentokrát ještě dřív než obvykle, protože jsme měli domluvené taxi na letiště na 4.30 hod. Trochu jsme se báli, jak to bude s odletem, protože na severovýchodě USA byla sněhová bouře a my potřebovali přestoupit v Newarku.

Odlet v 7.00 hod. nakonec proběhl bez problémů, ale v Newarku nám oznámili, že let, kterým jsme měli pokračovat já a Zbyněk, bude mít zpoždění kvůli špatnému počasí. Tím pádem rozhodně nestihneme přestup v Německu. No, jak se říká líná huba, holé neštěstí, takže jsme si nakonec domluvili „přebúkování“ letenek a z USA odlétali směr Německo stejným letem jako Miloš a Roman.

Po přestupu v Německu jsme šťastně přistáli na Ruzyni, kde už na nás čekali Romanovi rodiče s autem.

FOTO: Miloš Šálek

cestopis předcházející den

na začátek cestopisu

 

 

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *