• Menu
  • Menu

Kostarika 4

Ráno jsme místním školním autobusem vyrazili do nedaleké rezervace Monteverde. Zde se projevila Milošova a Zbyňkova vášeň pro kolibříky, protože před vstupem do rezervace byl malý domeček, u kterého byla spousta krmítek pro tyhle nádherné ptáčky. Kluci chvíli fotili a pak jsme se všichni vydali do rezervace a prošli několik stezek tohoto mlžného pralesa.

U východu jsme se pak poprvé setkali tváří v tvář s nosály. Protože naši fotografové se od kolibříků nechtěli hnout, vydali jsme se s Romanem na procházku směr k Santa Eleně s tím, že se zastavíme v rezervaci pro lenochody. Vstupné do rezervace bylo bohužel přemrštěné a tak jsme usoudili, že nám stačí lenochodi, které jsme potkali a určitě ještě potkáme v přírodě, a šli dál s tím, že až kolem pojede náš autobus, zkusíme ho stopnout.

zlodějíček
zlodějíček

Nakonec jsme do Santa Eleny došli těch cca 7 km po svých – bylo to z kopce, takže nás to nijak zvlášť nezmohlo, i když bylo celkem vedro. Kluci přijeli za námi po celkem dlouhé době, protože ještě zašli do mini rezervace se žabičkami – sice udělali pár fotek, ale příliš nadšení nebyli. Večer jsme trávili hraním karet.

Tento den byl ve znamení celodenního přesunu. Ráno v 6.00 hod. nám vyjížděl bus ze Santa Eleny do Puntarenas, kde jsme se poprvé dostali k moři, resp. k Tichému oceánu. Cesta sem trvala 3 hodiny, přičemž prvních 35 kilometrů jsme jeli dvě hodiny, neb cesty byly opravdu „vypečené“. Na přestup jsme měli cca 3 hodiny, takže jsme po krátkém bloudění koupili lístky na další autobus, našli příslušnou zastávku a pak si dali snídani, abychom nabrali trochu energie na další tříhodinovou cestu na jih země – do Quepos, což byla jen přestupní stanice. Cílem dnešního dne byl národní park Manuel Antonio.

Manuel Antoniu se nám podařilo po chvíli najít ubytování v Cabinas Arenas kousek od vstupu do parku a cca 5 minut chůze od moře, kam jsme se hned vydali. Zbytek dne jsme strávili relaxováním. Večer jsme si koupili rum s colou a šli s tím na pláž, ovšem za chvíli nás vyhnal prudký déšť.

 

Manuel Antonio
Manuel Antonio

Hned ráno jsme vyrazili do národního parku, který nás naprosto nadchnul a bylo to rozhodně jedno z nejhezčích míst, která jsme v Kostarice navštívili. Sice bylo poprvé po ránu pod mrakem, ale během chvíle se opět vyčasilo. Park vedl podél pobřeží, jeho součástí bylo několik krásných pláží s bílým pískem, palmami a teplým mořem. Dopoledne jsme tedy procházeli místní vegetací, kochali se pohledy na spoustu opic, nosálů, mývalů, ptáků, ještěrek a dalších zvířat. Většinu z nich jsme dokonce mohli krmit, protože nebyla vůbec plachá. Opice byly naopak dost přidrzlé, takže jsme museli dávat pozor na svoje věci, protože každou chvíli některá z opic přiskočila a ukradla tašku některému z turistů. Naštěstí většinou jen vybrala jídlo a zbytek hodila na zem.

Celé odpoledne jsme trávili sluněním a koupáním a připadali si jako v ráji. Večer jsme strávili s vínem a kartami na pokoji.

Desátý den byl čistě relaxační, takže jsme zůstali v městečku Manuel Antonio na pláži. Jenom ráno jsme zajeli busem do Quepos, abychom si zamluvili lístky na autobus, kterým jsme se další den chtěli dostat do San José. Odpoledne jsme se pak vydali na procházku nad město, tj. směrem do Quepos, abychom našli nějakou hezkou vyhlídku a Miloš mohl udělat fotky celého zálivu. Přiznávám, že po několika desítkách minut chůze ve vedru do kopce nás přepadaly myšlenky na návrat, ale nakonec jsme to nevzdali.

 

Manuel Antonio
Manuel Antonio

Jednou uličkou jsme to vzali opět dolů směrem k moři a nakonec se dostali zpátky na pláž o pár kilometrů dál, než jsme bydleli. Miloš se Zbyňkem vylezli na skálu, která stála na pláži, a pár fotek se jim podařilo. Domů už to byla pohodička, protože jsme šli podél moře a kochali se západem slunce nad Pacifikem.

Odpočinek byl za námi a my se v 6 ráno vydali busem přes Quepos do San José (175 km a 3 hodiny jízdy). Tady jsme se museli přesunout z jednoho autobusového terminálu na druhý a koupit lístky do městečka Cahuita, které leží u Karibiku.

Lístky jsme sehnali na 12 hod., další čtyřhodinový přesun se podařil a v Cahuitě na nás dýchl rastamanský duch. Městečko bylo malé a tiché, ale moc příjemné. Ubytovali jsme se v Cabinas Safari.

FOTO: Miloš Šálek

cestopis následující den

cestopis předcházející den

 

 

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář