Z Medvědína na Vrbatovu a Labskou boudu a zpět do Špindlerova Mlýna
Plán na výlet máme vymyšlený. Pršet by nemělo. Ze Strážného jsme ve Špindlu za 20 minut. Jedeme na parkoviště, které je přímo u lanovky na Medvědín. Lanovka jezdí po půl hodině a tak stíháme tu v 11.30. Zakoupíme jednostranný lístek na vrchol Medvědína, který je výchozím bodem pro mnoho turstických túr a výletů v Krkonoších.
Čtyřsedačková lanovka vede ze Špindlerova Mlýna na vrchol Medvědín do nadmořské výšky 1235 m.n.m. Po otevření turniketů načteme kód a usedáme na lanovku /pes je zdrama/. Doctor už je ostřílený, máme za sebou letní cestu na Žalý a tak sedí mezi námi a společně pozorujeme okolní krajinu a parádní výhledy.
Pokocháme se ještě výhledem z Medvědína a pak jdeme po červeně značené Medvědí a Bucharově cestě. Zastavujeme na Šmídově vyhlídce, která se nachází nad Strmou strání. Potkáváme několik výletníků.
Cesta na Vrbatovu boudu
Pokračujeme ještě lesními cestami až dojdeme na horskou silnici se serpentinami, která nás dovede až k Vrbatově boudě. Já po této cestě před mnoha a mnoha lety každý rok jezdila a chodila celé prázdniny. S kamarádkou Majdou jsme pracovaly na parkovišti na Horních Mísečkách. Na týhle silnici mě tenkrát nechali řídit i autobus. No jo, to už je opravdu historie (ale bylo to tady báječné!). Patníky kolem cesty jsou dnes vyvrácené, stromy vyrostlé a Vrbatova bouda zrekonstruovaná.
Mohyla Hanče a Vrbaty
Zajdeme ještě s Doctorem k Mohyle Hanče a Vrbaty, která je na Zlatém návrší jen pár desítek metrů nad Vrbatovou boudou. Mohyla je mementem tragické události, která se odehrála při lyžařském závodě dne 24.3.1913. Jeden z nejlepších českých lyžařů – Bohumil Hanč se snažil dokončit závod, který už všichni ostatní vzdali, a prohrál zde boj s krutým horským počasím. Jeho přítel Václav Vrbata přišel svého kamaráda na závod povzbudit a když se dozvěděl, že se Hanč ztratil, neváhal a vydal se ho do vánice hledat. Když se s ním setkal, půjčil mu svůj plášť, aby mohl Hanč závod dokončit. Ani jeden z přátel tuto událost nepřežil. Hanč byl nalezen vyčerpaný, promrzlý a po převozu zemřel na Labské boudě. Václav Vrbata umrzl na Zlatém Návrší v místě dnešní mohyly.
Labská bouda
Od mohyly jsou opět krásné výhledy na Krkonoše. Od mohyly sejdeme pár metrů dolů a vydáváme se směrem k Labské boudě, která je vidět v dohledné vzdálenosti před námi. Cesta je souběžná s červeným, žlutým a modrým turistickým značením.
Po pěkné horské cestě míjíme Pančavský vodopád , Ambrožovu vyhlídku a objekty lehkého opevnění z r.1938. Na Labské boudě je otevřen bufet, kde si dáme polévku a točené pivo. Ceny jsou „horské“, ale občerstvení nám přijde vhod. Doctor za odměnu dostane na žužlání velkou ňaminu. Z toho okusování je tak vyřízenej, že mu ňaminu musíme vzít a nechat ho 10 minut schrupnout.
Hotel Labská bouda se nachází v první zóně Krkonošského národního parku. Leží v nadmořské výšce 1340 m na Labské louce severozápadně od Špindlerova Mlýna, necelý 1 km od pramene Labe. Moderní stavba z roku 1975 architektonicky ovlivněná myšlenkami brutalismu a pozdní moderny.Ve své době budící nadšení i úplně zavržení.
Labská bouda nese stejný název jako hostinec, který vyhořel roku 1965. Historie tohoto místa však sahá až do roku 1830, kdy zde údajně podnikavá žena prodávala kolemjdoucím kozí výrobky a kořalku a měla zde malou budku z kamení, kůry a roští. Na Labské boudě se můžete odpočinout, ohřát se, napít a najíst buď v restauraci nebo bufetu. Za pěkného počasí je otevřen také venkovní bufet, takže se můžete občerstvit bez nutnosti chodit dovnitř objektu.
Na Labské boudě je umístěna trvalá meteorologická stanice a solární a ozónová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové.
Po modré zpět do Špindlerova Mlýna
Projdeme pod obřím hotelem a sejdeme po kamenité cestě k Labi nad kterým hřmí stékající vodopád. Dále pak pokračujeme po modré turistické značce na Špindlerův Mlýn.
Začínající paleta podzimních barev nás provází nádhernou přírodou a horskými scenériemi až dolů. Uděláme několik kochacích zastávek. Cesta nás dovede téměř k parkovišti, kde máme zaparkované auto.
Sluníčko už zapadlo, venku se rychle ochladilo a tak se těšíme až si na chalupě zatopíme v kamnech. Opravdu krásný výlet, našlapali jsme nějakých 15 km, čistá chůze bez přestávek cca 5 hodin. Bylo to tak akorát a i Doctor je rád, že už se svalí na sedačku v autě. Celodenní parkování stojí 150 Kč.
Přidat komentář