V poslední zářijový čtvrtek v sedm ráno jsme se všechny čtyři z Trutnova sešly a společně vyrazily do Makotřas, kde jsme si s předstihem rezervovaly místo na parkovišti blízko letiště. Cesta byla v pohodě, až na to, že nás navigace nasměrovala trošku jinam, takže jsme si kousek zajely přes Kralupy. I tak jsme na místo dorazily včas a následně se na letišti potkaly s Lely.
Letadlo ČSA odletělo z Prahy v 11:45 hod a za 2,5 hodiny přistávalo na letišti Barajas v Madridu. Původně jsme se do apartmánu chtěly dostat autobusem, ale nakonec jsme si vzaly taxíka, protože lístek na bus byl za 5 EUR/osoba, zatímco taxi pro všechny vyšlo na 30 EUR. Autobus by nás navíc odvezl jen na Plaza de Cibeles, zatímco taxikářka nás vysadila přímo před budovou, kde jsme bydlely. Zrovna jsme se s ní dohodly, že nás na stejném místě v neděli zase nabere a odveze zpět na letiště.
Ubytování jsme si sehnaly přes Airbnb. Hledaly jsme něco pro 8 lidí, ale tím, že nás nakonec jelo jen 5, trošku se to prodražilo. Majitel bytu Luca nám nechal klíče v přilehlé mexické hospodě. Byt byl ve 4. patře přímo v centru Madridu pár kroků od Plaza Mayore. Nakonec jsme byly celkem rády, že je nás jen 5, protože v těch osmi bychom se dost tlačily. Šlo o dvoupatrový byt se dvěma koupelnami a malou kuchyňkou, ale nejlepší léta měl již za sebou, resp. potřeboval by pořádně uklidit a vymalovat. Každopádně jeho poloha pro nás byla hlavní výhodou, takže jsme byly spokojené.
Poté, co jsme se přivítaly s městem obligátní skleničkou Jamesona a převlékly se do letního oblečení, jsme vyrazily do města. Z Náměstí Herraroderes, kde jsme bydlely, jsme prošly kolem Plaza de Villa s radnicí ze 17. století až ke katedrále Nuestra Seňora de la Almudena. Prohlédly jsme si ji zvenku i zevnitř a pokračovaly k nedalekému Palazio real. Zjistily jsme, že vstupné do královského paláce je 11 EUR, ale že od pondělí do čtvrtku je vstup od 18 hod. zdarma – z toho důvodu byla před palácem velká fronta. Sice jsme nejdřív myslely, že se takto výhodně do paláce podíváme, ale nakonec jsme to vzdaly, protože by to sice bylo zdarma, ale na druhou stranu bychom se tam asi dost mačkaly. Palác stojí na místě maurské pevnosti a královskou rezidencí se stal roku 1561, kdy sem z Toleda bylo přesunuto hlavní město. Palác je tedy oficiálním sídlem španělského krále, královská rodina ovšem ve skutečnosti žije v paláci Zarzuela, který se nachází mimo město.
Cestou od paláce jsme minuly jízdní policii a starodávný kolotoč a kolem Teatro real jsme došly k malé kavárničce, kde jsme si na zahrádce daly první španělský drink. Po celou dobu jsem se snažila dát si někde cavu, ale to se mi nepodařilo, takže jsem střídala aperol (cca 7 EUR) se sangrií (cca 15 EUR za 1 litr).
Puerta de Sol
Po osvěžení jsme pokračovaly na Plaza de la Descalzas, kde se nachází františkánský klášter Monasterio de las Descalzas Reales (královských bosých sester). V současnosti tu žije necelých třicet chudých klarisek. Odtud už to byl jen kousek na jedno z nejdůležitějších náměstí Madridu – Puerta de Sol, na kterém se sbíhají známé historické ulice jako Calle Mayor nebo Calle Alcalá s restauracemi a obchody. Puerta del Sol je považováno za ústřední bod Madridu i celého Španělska, tady je značka nultého kilometru španělských dálnic. Na náměstí byla spousta „umělců“ převlečených třeba za pandu nebo panenku Chuckie. Taky je zde znak Madridu – socha medvěda pojídajícího ovoce ze středomořského stromu zvaného planika.
Bylo už celkem pozdě, takže jsme si v přilehlé uličce našly restauraci a objednaly si večeři. Bohužel se nám výběr úplně nezdařil – jídla bylo hodně, ale žádná sláva. Po večeři jsme se přes Puerta de Sol vrátily do bytu a šly celkem brzo do hajan.
Přidat komentář