• Menu
  • Menu

Západ slunce nad stúpami v  Mrauk-U MT 7

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Západ slunce nad stúpami v  Mrauk-U MT 7

Malý Bagan

Dojdeme až k jednomu z chrámu starého Mrauk-U. Jsme docela utahaní, slunce pálí celkem dost , a tak se vracíme na hotel pro mapu. Rádi bychom na nějaké pěkné místo, až bude zapadat slunce. To nejlepší místo si  necháme poradit od muže na ulici. Domlouváme s taxikářem, že nás tam za 3 USD odveze. Syčák taxikář , je to jenom asi 500 metrů a jsme na místě! Ovšem scenérie, které nám připraví usínající paprsky, stojí opravdu za to.! Úžasné světlo a děj jak z historického filmu.

obrazy zapadajícího slunce v Mrauk-

Po prašné cestě  pospíchá mnich s taškou, na voze taženém koňmi přijíždějí lidé, přicházejí ženy s dětmi a stříbrnými nádobami ,některé pak v trávě skloněné nad džbery a lavory, v přístřešku mezi pagodami sedí mnich a kolem něho bláznivě poskakují v divokém tanci holky i kluci. Malí chlapci, s hábity mnichů na sobě,  pouštějí draky. V záři slunce vypadají jako  sošné loutky tahající za provazy.

Staré město  Mrau-U se halí do kouřové clony. Barmánci zapalují ohníčky, připravují večeři a někteří doma, někteří venku, musí přečkat další chladnou noc.  Nic netrvá věčně a smutní, že scenérie končí, zdravíme slunce, které právě odchází.

barmské děvčátko se stříbrnou nádobou
barmské děvčátko se stříbrnou nádobou

Zpět jdeme  pěšky. Zastavujeme v restauraci s romantickým názvem Orchid , je zde útulno a plno. Příjemný personál a výborné jídlo. Je už tma, když vyrážíme směrem k hotelu. Barmská temnota nám připraví noční dobrodružství v podobě pobíhajících zvířátek pod nohama ( já si myslím, že to teda jsou krysy!), někde si říkám, že nás určitě někdo bací po palici a pes po  nás neštěkne. I když zrovna tady by rčení mohlo znít, že jich naopak štěkne spousty.

západ slunce na stúpami v Mrauk-U

Jsme u budovy, kde je nápis, že zde funguje internet. Sedí tu dva Barmánci a zdá se , že mají, na rozdíl od nás, štěstí. S námi Evropa mluvit nechce. Navíc mě žerou komáři a já nemám chuť jim dávat zrovna svoji krev. Vzdáváme to.

Dávám si sprchu a jenom doufám, že voda, která  teče  z kohoutku, není z té stoky, co jsme dneska viděli. Do zásuvky dáváme komárolapač, rozdělávám si svůj spacáček a strašně se těším do postele!

chlape pouštějící draka

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *