Zdravotní péče v Thajsku
Pokud se bojíte hygienických podmínek a úrovně zdravotnického systému v Thajsku, můžu vás ubezpečit, že se nemáte čeho obávat. Právě naopak, Thajsko je vyhlášeno jako jedna ze zemí, kde je systém péče lepší než v mnoha státech vyspělého západního světa. Co víc, za odbornou zdravotní péči zde zaplatíte jen minimální poplatky.
Do Thajska se jezdí i za „zdravotní turistikou“. Porody, operace, plastiky nebo výměna orgánů, za takovými zákroky jezdí do Thajska stále více turistů. Operace jsou levné a na vysoce profesionální úrovni. Nejlepší nemocnice jsou situované samozřejmě v Bangkoku. Můžete si zaplatit i návštěvu soukromé kliniky, kde o vás budou pečovat jako v bavlnce.

Ceny zdravotní péče v Thajsku
Já mám zkušenosti z několika nemocnic. Po sešití mého levého kolene v městečku Pai na severu Thajska jsem se musela dostavit každý den na převaz. „Jak dlouho se zdržíte v Pai?,“ zeptala se mě paní doktorka ihned po operaci. „Jen do zítra. Odpoledne přejíždím do Chiang Mai, a poté do Bangkoku,“ odpověděla jsem. Jako většina místních zraněných turistů i já jsem městečkem Pai pouze projížděla. „Tak přijďte ještě zítra ráno na převaz,“ navrhla mi doktorka a já ochotně souhlasila.
Za sešití kolene (11 stehů), antibiotika na 7 dní a léky na tišení bolesti jsem celkem zaplatila 1306 bahtů (cca 800 Kč). Druhý den jsem za převaz zaplatila pouze 140 bahtů (80 Kč). Další den se situace změnila. Dostala jsem se do Bangkoku, kde vás před sebemenším vyšetřením nejdřív musí vidět doktor a zjistit, co se vám stalo. Až poté vás vyšetří, případně pouze převáže zranění. Za návštěvu doktora jsem nejdříve musela zaplatit 2000 bahtů (1200 Kč), do kterých se ovšem nepočítaly výdaje za případné zrentgenování kolene a další léčbu. Já jsem potřebovala jen převázat ránu. Chtěla jsem si být jistá, že se v horkém a vlhkém klimatu čerstvé zranění nezanítí. Vyrazila jsem tedy do státní nemocnice, kde mi ovšem nabídly velmi podobné podmínky s tím rozdílem, že mě návštěva doktora vyjde na 1500 bahtů.

Ano, není to moc, ale pokud jde pouze o převázání rány, nechtěla jsem za zákrok, který si po kurzu první pomoci dokážu udělat sama, vyhazovat poslední peníze. Rozhodla jsem se proto vyrazit do krámu 7/11 (Samoobsluha, která se nachází ve většině států jihovýchodní Asie.) a zkusit koupit vše potřebné tady. Po vstupu do samoobsluhy jsem byla překvapená místní nabídkou: od alkoholu, dezinfekční vody, náplastí, sterilních obvazů a léků všeho druhu po škrtidla a sterilní sety na vyčištění rány zde měli absolutně všechno. Nakoupila jsem tedy zásobu náplastí, sterilních gáz a čisticích prostředků a vyrazila na letiště, kde jsem si ránu profesionálně vyčistila a zase obvázala.
Měla jsem štěstí. Dokázala jsem udržet ránu čistou a bez zánětu. Jinak na tom byl můj spolucestující, kterého jsem potkala v letadle zpět do Evropy. Zavázanou měl celou nohu. Zánět v ráně se mu rozlezl tak, že ho nejdříve nechtěli vůbec pustit do letadla. „Jedu přímo k doktorovi,“ oznámil mi. „Úplně nám to zkazilo celou dovolenou. Můj doktor tedy neudělal tak dobrou práci, jako tvůj,“ doplnil úplně zničený po úrazu na skútru.
cestopis následující
Shodou okolností jsem nemocnici v Pai byl nucen taky navštívit a mé postřehy jsou tedy trochu odlišné (co se týče Pai)…
Lokální nemocnice, která mi spíš připomíná vietnamské špitály, které jsem viděl v našem českém dokumentu o tzv. „zpívajícím kuchaři“ (na název si, bohužel, nevzpomenu). Působilo to tam na mně spíše sklíčujícím dojmem.
Těch nemocnic jsem viděl v Thajsku vícero (cca sedm) a hrozně moc záleží, kde se člověk zrovna nachází. Kvalita se značně liší.
Když jsem tam jel, neměl jsem z místních nemocnic strach právě kvůli té jejich pověstí a „zdravotní turistice“, ale prostě není nemocnice jako nemocnice…
Pokud už člověk musí do místní nemocnice, určitě bych doporučil spíše ty, jež se orientují na turisty, i když jsou (výrazně) dražší. Je tam mnohem větší garance, že to bude probíhat v duchu našich standardů…
Pro zajímavost, v jedné z nemocnic jsem platil za vakcínu proti vzteklině řádově do sta korun, v jiné až desetkrát více (např. v té jedné turistické jen to, že se se mnou někdo bavil, stálo možná tolik, co v té nejlacinější dvě vakcíny…).