Refugio Premasone
Ráno se v klidu nasnídáme, ještě pomůžeme vyložit zásoby z vrtulníku a pomalu se loučíme s horami a pomalu se vydáváme do údolí. Cesta dolů je taky celkem krutá, ale už je to jen dolů a tam nás čeká civilizace, kávička, zmrzlina…no prostě normální letní den.
Zkoušíme kontaktovat Standu, ale vzhledem k absenci signálu je to marné, musíme počkat do údolí. Cestou míjíme stádo belgických skautů, je jich snad stovka. Předbíháme je abychom šli zase sami. Po pár hodinách chůze docházíme do civilizace, no není to úplně civilizace, je tu jediná chata a příjezdová silnice, až sem se dá přijet autem. Refugio Premassone.
Objednáváme si výborné jídlo a pití a vymýšlíme jak se dostaneme zpět k autům, stále nemáme signál a když se nám na chvilku zjeví Standovi se nemůžeme dovolat. A klíče od mého auta má on, vůbec od něj nemáme žádné zprávy.
U vedlejšího stolu sedí sympatický pár starších důchodců a tak je žádáme o pomoc, odvezou nás k druhému autu, které parkuje v Demo. Můžeme se s nimi svézt, ale musíme si prý pár hodin počkat. Pěšky je to opravdu ještě strašně daleko a tak tedy čekáme. Důchodci si ještě objednají asi 8 chodů jídla a pak můžeme konečně vyrazit na cestu.
Cesta je hrůzostrašná, samá klikatice jedeme malým jeepkem s Bimboškou a já si představuju to peklo až pojedeme pro ostatní nahoru dodávkou. Občas škrtneme o skálu a pohledy dolů moc na klidu nepřidají. Když se blížíme do Dema vidím v protisměru Standu s mojí dodávkou, bohužel on nás v cizím autě nepoznává a signál pořád nikde. To znamená že Standa jede pro zbytek party nahoru a ty si užijou cestu v nákladovém prostoru, noty serpentiny jim moc nezávidím, ale my jsme moc rádi, že už nahoru nemusíme. Bereme druhou dodávku e jedeme čekat do vesnice na zmrzlinu. Ostatním to ještě pár hodin trvá, ale nakonec se všichni scházíme dole a zajímá nás jak se dostali k autu Standa kterého jsem pár dní neviděli.
A to zase příště…
Přidat komentář