Říp
V lednu by na Řípu moc lidí být nemuselo, to mě napadlo. Budíček je v šest, venku hnus fialovej, v noci pršelo. Zatím je tma. Sváču a vše jsem sbalila už večer, Doctorovi se teda moc z pelechu nechce.

Vyrážíme, z Prahy na parkoviště pod Řípem by to mělo trvat asi hodinu. Cestou je zataženo a poprchává. Představa, že máme jít ven, je trochu bláznivá. Na parkovišti v Rovném jsme první. Přestalo pršet a někde v dáli se klube i pár paprsků. Před námi už je vidět majestátný Říp a slunce právě vychází.

Nejpamátnější česká hora, kupa ve tvaru obráceného zvonu, zvedající se z roviny Řipské tabule, převyšující o 250 m okolní krajinu. Hora je tvořena šedou čedičovou horninou (sodilatickým nefilinitem s příměsí olivínu a magnetitu – toto složení způsobuje magnetické anomálie, vychylující střelku kompasu). Podle báje právě sem přivedl praotec Čech svůj lid od východu země Charvatské,
Parkovné stojí 50 Kč a zakupuji je přes aplikaci.

Hora Říp
Jméno Říp je indoevropského původu a sahá až do dobry bronzové. V překladu znamená „hora“.

Lipová alej
Nádherná lipová alej – stromořadí v Rovném, škoda že nevoní /miluju vůni lípy a čaj z jejich úžasných květů/. V Aleji je 143 vzrostlých stromů. Toto stromořadí patří mezi chráněné památné stromy České republiky. Je to důstojný příchod k naší posvátné hoře. Nad stánkem /zavřeným/ volíme turistickou cestu a pomalu se soukáme do kopce. První vyhlídka, potěšení hned končí, hrůza jak se boříme do bahna. No nic tak po kraji lesa to vzhůru jde. Na Mělnickou vyhlídku se už brodíme úplně v bahně. Vyhlídek je tu více, ještě Pražská vyhlídka a Roudnická. Ty však kvůli bahnu vynecháváme. Vyhlídky jsou pojmenované po městech ke kterým směřují.
Pokračujeme pomalu, ale jde to. O kus výše se přidává k blátu led. Doctorovi chybějí jen brusle. A na rozdíl ode mne si cestu náramně užívá.
Jsme na vrcholu ve výšce 461 m.n.m. . Slunce, které vyšlo, osvětlilo nádherně románskou rotundu svatého Jiří, původně zde byl malý kostelík, který nechal kníže Soběslav rozšířit na památku vítězné bitvy u Chlumce z roku 1126. Je to úplně magické. Méně už pak cesta kolem Boumovy chata. Hromady odpadků nevypadají zrovna vábně. Ona i cesta nahoru a dolů je dost místy nevábná. Odpadky, toaletní papíry, to nějak k tý hoře nejde. Lidi, lidi!

Na úpatí Řípu jsou tři prameny, z nichž jeden je od pradávna považován za léčivý. Horu pokrývá dubo-habrový les. Nabažíme se výhledů a pomalu jdeme zpět. V dolní partii už potkáváme lidi, kteří si dne také vybrali procházku na Říp. Zajímavé je, že všichni jdou se psem. Buď je to náhoda nebo je Říp oblíbenou psí destinací.

Trasa s nějakým převýšením je dlouhá tam a zpět asi 4 km.
Budyně nad Ohří
Sedáme do auta a začíná opět mrholit. Neskutečné. Asi 15 km odtud zastavujeme na malou procházku v Budyni nad Ohří. Město leží na pravém břehu Ohře a je známé především kamenným vodním hradem, který byl ve 13. stol. vystavěn místo původního zeměpanského dvorce z roku 1173. Hrad leží v centru města, poblíž kostela sv. Václava.

Na hradě – zámku se nachází celoročně přístupné Jandovo muzeum. Budyně nad Ohří je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Ještě obejdeme s Doctorem město. Nedaleko centra objevujeme na zídce jednoho z domů unikátní výstavku a repliky několika hradů. Zajímavé. Za deště odjíždíme do Prahy
Přidat komentář