Rocamadour- roztomilá malá obec v jihozápadní Francii. Již po staletí láká poutníky a turisty z celého světa. Nejzajímavější částí obce je dozajista 150 metrů vysoký útes nad přítokem řeky Dordogne. A co je na tomto útesu tak zajímavého? Možná to, že celé starověké město se rozkládá právě zde. Patrovitě vyskládané na sebe, zabudované do nitra skály a tyčící se nad roklí. Na Vrcholu skaliska trůní zámecký komplex a pod ním je doslova podhradí, kaple, krámky i úzké uličky. Celé město je zahaleno do pláště béžových kamenných omítek, splývá se skálou, vynořuje se z ní. Mezi domy vyrůstají z kamenů zelenající se stromy. Velmi důležitou stavbou je kaple Svaté Panny Marie. Sem již po staletí proudí zástupy poutníků. A že cesta není tak jednoduchá jsme se přesvědčili sami. Mezi poutníky byli i mnozí šlechticové, králové i biskupové. Žádali o sílu a uzdravení, o pevnou duševní víru a čistotu.
Celkově se v obci nachází převaha klášterních a hodnostářských staveb, poutních kostelů. V blízkosti řeky se na svazích nacházejí pastviny. Denně zde můžete shora zahlédnout malé bílé tečky, které se pohybují po trávě. Jsou to kozy. Právě z jejich mléka se vyrábí certifikovaný sýr Rocamadour. Ten dozajista mnozí z vás znají a někteří i ochutnali. Svérázná drsná krajina plná církevních staveb dává vzniknout harmonickému sýru, který je považován za jeden z nejlepších.
Rocamadour přiláká ročně až 1,5 miliónu návštěvníků. V hlavní turistické sezóně je zde opravdu plno. Proto je lépe zavítat do melancholické krajiny na okrajích sezóny. Vlastní středověké město je střeženo okovanými dveřmi, vstupními branami do křivolakých kamenných uliček. Opravdu monumentální je schodiště ke svatyni Panny Marie. Poutníci jej tradičně zdolávali dle míry svých hříchů. Ti, kteří se chtěli očistit od velkého pošpinění, tak stoupali vzhůru po kolenou. Pro nás nepředstavitelné. Hojně navštěvovaná je bazilika Saint – Sauveur, krypta Saint – Amadour či kaple svaté Anny……. A mnohé a mnohé jiné včetně křížové cesty velmi hodnotně umělecky zpracované. Všemu vévodí palác biskupů Tulle.
My necháváme naše vozítko nahoře na značeném parkovišti. Máme štěstí. I když je zataženo a celý den mrholí, je tu plno a nám se podaří chytnout zrovna uvolněné místečko. Po hraně strže se vydáváme po silnici k překrásně vypadající siluetě Rocamadour. Náhle se zanořujeme do lesa a odbočujeme na nezpevněnou cestu linoucí se dolů. Jdeme asi dvacet minut a potkáváme spoustu dalších turistů. Cestu lemuje Křížová stezka a tak míjíme jednotlivá zastavení. Na konci cesty jednou z hlavních bran již vstupujeme do města. Nevycházíme z úžasu. Biskupský palác nad našimi hlavami opravdu vyrůstá ze skály. Jako by byli jedno tělo a duše. Skálu zdobí vytesané ornamenty a vstupují do ní kamenné bloky zdí. Není to však jediná stavba, kde tento jev můžeme pozorovat. I když stále mrholí, neochvějně stavíme svoje tváře kapkám a vzhlížíme k stavbě paláce. Potom už skláníme svoje zraky a pozorujeme ruch okolo. Šustění pláštěnek a padající kapky deště sice netvoří úplně ideální atmosféru, ale duchovní síla místa ji přesto přebíjí. Zajímavé kamenné výzdoby kaplí, kamenné podlahy…. Krásné křivolaké uličky vinoucí se městečkem pod námi od domu k domu. V jednotlivých staveních se nacházejí obchůdky se suvenýry či malé hospůdky a kavárny.
V blízkosti Rocamadour se nachází Gouffre de Padirac. Francouzi velmi opěvovaná jeskyně. I v lijáku, ve který se drobný deštík změnil, jich stojí frontu venku před budovou tak sedmdesát. Neskutečné. Vstupné zlevněné pro studenta je 10 euro. Takže i vstup nás trochu odrazuje. My se vydáváme do obchůdku s pohlednicemi, abychom zjistili, co je vlastně tak zajímavého. Z fotek zjišťujeme, že se atrakce velmi podobá Macoše, ale ve větším rozměru kráteru a menším množství krápníků. My již dříve navštívili nádhernou Grotte de la Madelaine. Takže si necháváme tento skvost ujít s pocitem, že jsme zahlédli jiný a překrásný koutek podzemí Francie.
Rocamadour láká již po staletí a pokud přiláká i vás, dozajista nebudete zklamaní.
Přidat komentář