• Menu
  • Menu

Rujána v zimě 3 – Rasender Roland

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Německo » Rujána » Rujána v zimě 3 – Rasender Roland

Parním vlakem do Putbusu a zpět

Ráno začíná neskutečným  příběhem. Náhoda a po 40. letech opravdu milé setkání. Přímo u snídaně nás  oslovuje  muž, který sedí kousek od nás se svou ženou. Obrací se na Gabču a ptá se, zda se nejmenuje Gábi? Ano. Před 40 lety se  potkali právě tady v Thiessově, jen o pár stovek metrů dále, v kempu. Přizveme Mayka s ženou  k našemu stolu a vzpomínáme, smějeme se i se smutkem vyslechneme, že Mayk je nemocný  s nevyléčitelnou diagnózou. Sklenkou šampaňského se rozloučíme, Mayk se ženou už odjíždějí domů.

Rasender Roland (rychlý, zuřící, krkolomný…)

Autem popojedeme do nedalekého městečka Göhren. Parkujeme přímo na parkovišti u nádraží / je zpoplatněné/. V malé pokladně u nádraží zakupujeme obousměrnou jízdenku, která je 30 EUR /osoba. Není to zrovna levné. Usedáme do parního vláčku, venku je ošklivo a tak asi to nebude úplně úžasná vyhlídková jízda. Je leden, tak co se divíme, že jo? Putbus je naší cílovou zastávkou.

Göhren

Historická parní železnice spojuje bývalé rezidenční městečko Putbus s přímořskými lázeňskými místy Binz, Sellin, Baabe a Göhren / pro nás je to v opačném pořadí/. Dráha je 24 kilometrů dlouhá. Jízda parní mašinkou je oblíbenou atrakcí na Rujáně. Její poetické jméno je Rasender Roland a na ostrově jezdí už od roku 189 5. Letní sezóna  trasu prodlužuje ještě o úsek z Putbusu k molu v Lauterbachu.

Rasender Roland Göhren

Na dráze jezdí původní, zrenovované a téměř 100 let staré parní lokomotivy a vagóny. Atmosféra na cestě je autentická s pořádným závojem kouře ze spalovaného uhlí, houkání. Je skvělé, že je možné stoupnout si i venku a nechat vlát vlasy a pozorovat krajinu. Nevydržíme dlouho, dovnitř nás vždy vyžene zima.

Rasender Roland na cestě do Putbusu, v páře

Informace o časech odjezdů i počátečních a konečných zastávkách jednotlivých spojů najdete na webu dráhy.

Rasender Roland

Bílé město – Putbus

Cesta do Putbusu trvá něco přes hodinu. Jdeme pěšky do centra. Putbus se také nazývá „bílé město“, díky bíle natřeným budovám. Je to  jedno  z nejstarších a nejkrásnějších měst na Rujáně. Najdete tady i jedno  z nejstarších divadlel  na ostrově – Theater Putbus, postavené bylo v roce 1821.  Circus je pak  náměstí obklopené jednotnými klasicistními domy. V jeho středu se nachází park s památníkem knížete Wilhelma Malteho.

Putbus

Není sezóna a tak kavárny a restaurace jsou zavřené. Usedáme v orangerii, kde je malé bio bistro. Dáváme si soljanku na zahřátí a také punč. Když nám milá servírka postaví punč na stůl, trochu nám to nevoní  a i jeho okrová barva je zvláštní. Až, když si přečteme složení,  je vše jasné. Punč je z rakytníku a s rumem. Je nabušený vitamíny a tak ho vypijeme až do dna. Oranžérie (Orangerie) dříve sloužila k pěstování citrusových plodů. Dnes se zde nachází galerie a kulturní prostory.

Putbus zámecký park

Cestou zpět k vlaku se projdeme zámeckým parkem, kolem kaple dojdeme až k ohradě se zvěří. Původní zámek (Schloss Putbus) byl zbořen v roce 1962. Schlosspark- zámecký park  v anglickém stylu s jezírky a vzácnými druhy stromů, zůstává zachován.

Putbus zámecký park

K nádraží přicházíme tak akorát, vláček už stojí na koleji a spokojeně odfukuje páru , tak nám snad neujede. Zkracujeme si cestu kolem jednoho z vagónu, když na nás začne křičet mladý průvodčí. Tudy nesmíte!!! Jdeme tedy k nádraží a přecházíme trať, opět na nás začne hystericky křičet, tudy nesmíte! UFF! Jdeme tedy úplně okolo, jsou tu spadlé závory a tak je podlezeme a to už vypadá na mezinárodní konflikt! Ječí na nás jak smyslů zbavený. Konečně sedíme ve vlaku, který právě odjíždí. Máme zpáteční lístek v kapse,  tak nás už tenhle hejhula nemůže vyhodit. V půlce cesty se průvodčí mění a do konečné stanice s námi jede náš milý průvodčí z rána. Za 1 hodinu a 15 mint jsme v Göhrenu.

Večerní Putbus a zpět do Göhren

Vymrzlé se naložíme v našem hotýlku do sauny, dáme pivko a jdeme na kutě.

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *