Parním vlakem do Putbusu a zpět
Ráno začíná neskutečným příběhem. Náhoda a po 40. letech opravdu milé setkání. Přímo u snídaně nás oslovuje muž, který sedí kousek od nás se svou ženou. Obrací se na Gabču a ptá se, zda se nejmenuje Gábi? Ano. Před 40 lety se potkali právě tady v Thiessově, jen o pár stovek metrů dále, v kempu. Přizveme Mayka s ženou k našemu stolu a vzpomínáme, smějeme se i se smutkem vyslechneme, že Mayk je nemocný s nevyléčitelnou diagnózou. Sklenkou šampaňského se rozloučíme, Mayk se ženou už odjíždějí domů.
Rasender Roland (rychlý, zuřící, krkolomný…)
Autem popojedeme do nedalekého městečka Göhren. Parkujeme přímo na parkovišti u nádraží / je zpoplatněné/. V malé pokladně u nádraží zakupujeme obousměrnou jízdenku, která je 30 EUR /osoba. Není to zrovna levné. Usedáme do parního vláčku, venku je ošklivo a tak asi to nebude úplně úžasná vyhlídková jízda. Je leden, tak co se divíme, že jo? Putbus je naší cílovou zastávkou.

Historická parní železnice spojuje bývalé rezidenční městečko Putbus s přímořskými lázeňskými místy Binz, Sellin, Baabe a Göhren / pro nás je to v opačném pořadí/. Dráha je 24 kilometrů dlouhá. Jízda parní mašinkou je oblíbenou atrakcí na Rujáně. Její poetické jméno je Rasender Roland a na ostrově jezdí už od roku 189 5. Letní sezóna trasu prodlužuje ještě o úsek z Putbusu k molu v Lauterbachu.

Na dráze jezdí původní, zrenovované a téměř 100 let staré parní lokomotivy a vagóny. Atmosféra na cestě je autentická s pořádným závojem kouře ze spalovaného uhlí, houkání. Je skvělé, že je možné stoupnout si i venku a nechat vlát vlasy a pozorovat krajinu. Nevydržíme dlouho, dovnitř nás vždy vyžene zima.

Informace o časech odjezdů i počátečních a konečných zastávkách jednotlivých spojů najdete na webu dráhy.

Bílé město – Putbus
Cesta do Putbusu trvá něco přes hodinu. Jdeme pěšky do centra. Putbus se také nazývá „bílé město“, díky bíle natřeným budovám. Je to jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst na Rujáně. Najdete tady i jedno z nejstarších divadlel na ostrově – Theater Putbus, postavené bylo v roce 1821. Circus je pak náměstí obklopené jednotnými klasicistními domy. V jeho středu se nachází park s památníkem knížete Wilhelma Malteho.

Není sezóna a tak kavárny a restaurace jsou zavřené. Usedáme v orangerii, kde je malé bio bistro. Dáváme si soljanku na zahřátí a také punč. Když nám milá servírka postaví punč na stůl, trochu nám to nevoní a i jeho okrová barva je zvláštní. Až, když si přečteme složení, je vše jasné. Punč je z rakytníku a s rumem. Je nabušený vitamíny a tak ho vypijeme až do dna. Oranžérie (Orangerie) dříve sloužila k pěstování citrusových plodů. Dnes se zde nachází galerie a kulturní prostory.

Cestou zpět k vlaku se projdeme zámeckým parkem, kolem kaple dojdeme až k ohradě se zvěří. Původní zámek (Schloss Putbus) byl zbořen v roce 1962. Schlosspark- zámecký park v anglickém stylu s jezírky a vzácnými druhy stromů, zůstává zachován.

K nádraží přicházíme tak akorát, vláček už stojí na koleji a spokojeně odfukuje páru , tak nám snad neujede. Zkracujeme si cestu kolem jednoho z vagónu, když na nás začne křičet mladý průvodčí. Tudy nesmíte!!! Jdeme tedy k nádraží a přecházíme trať, opět na nás začne hystericky křičet, tudy nesmíte! UFF! Jdeme tedy úplně okolo, jsou tu spadlé závory a tak je podlezeme a to už vypadá na mezinárodní konflikt! Ječí na nás jak smyslů zbavený. Konečně sedíme ve vlaku, který právě odjíždí. Máme zpáteční lístek v kapse, tak nás už tenhle hejhula nemůže vyhodit. V půlce cesty se průvodčí mění a do konečné stanice s námi jede náš milý průvodčí z rána. Za 1 hodinu a 15 mint jsme v Göhrenu.

Vymrzlé se naložíme v našem hotýlku do sauny, dáme pivko a jdeme na kutě.
Přidat komentář