Trochu luxusu a zase krásné pláže
Dnešní výlet začínáme ve světoznámém letovisku Ponte Cervo. Jsme na smaragdovém pobřeží, Costa Smeralda. Městečko a přístav pro bohatou smetánku byly vybudovány v 60. letech 20. století. Iniciátorem stavby byl princ Karim Aga Khana IV.
Od parkoviště, kde nás autobus vyplivne, jdeme kolem pětihvězdičkového Cervo hotelu a pokračujeme až do přístavu. Městečko se teprve probouzí a tak je prima, že jsme tu téměř sami.
Marina di Porto Cervo
Jsme v jednom z nejlépe vybaveném a nejexkluzivnějším jachtařským kotvišti ve Středozemním moři. Přístav je rozdělen na dvě části, starý Porto Vecchio doplňuje moderní přístav Marina di Porto Cervo. Začínáme u nádherných velkých jachet, které se vyznačují krásným designem a velkým luxusem. Páníčkové s krásnými protějšky na jachtách už popíjejí ranní kávičku a my pokračujeme upravenými částmi přístavu směrem do centra.
Promenade du Port: Procházíme podloubíčka s otevřenými nákupními a galerijními prostory u Starého přístavu (Porto Vecchio). Nahlížíme do luxusních obchůdku s módou, do obchodů, kde se snoubí design s elegancí, jsou tu galerie a bistra. Z některých cen se nám trochu točí hlava.
Zmrzlinu si dáme v podloubí s krásným pohledem na přístav.
Ještě vyběhneme po schodech na další platformu nákupních a galerijních obchodů, na centrální náměstíčko. Rušno je u sedící bronzové sochy Karima Aga Khana IV., který letovisko Costa Smeralda založil. Zajímavé je, že socha tady je teprve 2 měsíce, dílo bylo slavnostně odhaleno v červenci 2026. Ruka sochy směřuje a ukazuje na přístav.
Kostel Stella Maris
Odtud pokračujeme směrem ke kostelíku. Cesta k němu vede přes nádhernou čtvrť s bílou architekturou, s průhledy na tyrkysové moře. I moderní sakrální kostelík září svou bílou fasádou. Od kostela je panoramatický výhled na záliv a přístav. Kostel navrhl v 60. letech architekt Michele Busiri Vici. Kostel byl vystavěn v letech 1968-69.
V malebném kostelíku můžete obdivovat mimo jiné, obraz Mater Dolorosa od El Greca, bronzové portály od sochaře Luciana Minguzziho a venkovní prvky od Pinuccia Sciaoly.
Čas vrátit se k autobusu je ideální. Městečko i parkoviště se plní turisty. Popojedeme na další parkoviště a pěšky se vydáváme na krásné pláže na smaragdovém pobřeží. Lidí je tu poměrně dost, ale na vykoupání a hodinovou relaxaci je to skvělé.
Cannigione
Kdo má chuť, tak ještě cestou vystoupí v nedalekém městečku Cannigione, v původně rybářské vesničce. Dnes je město klidnější oázou pro turisty. Je zde přístav, z kterého vyplouvají lodě třeba na La Maddalenu.
Procházíme městečkem, obchůdky jsou teď zavřené. Projdeme na pobřežní promenádu, je tady písčitá pláž. Nebe se kaboní a tak si sedneme do příjemné restaurace, dáme si dobrý drink a z vyhlídky pozorujeme moře. Jdeme pak po pobřeží, ještě mineme nějaké plážičky a zátoky a výhledy na záliv Arzachena.. Na cestu navazuje pobřežní silnice (směr na Tanca Manna / La Conia) až do našeho kempu.
Vypadalo to zase na pohodovou turistiku, ale máme dost. Moc se těšíme na večeři. Večer posedíme ještě na pláži, dáme si trochu vínka a pak na kutě, zítra nás čeká horská túra.
Přidat komentář