Erice [:eriče:] je malé středověké městečko ležící na západní straně Sicílie pár kilometrů severně od Trapáni. Údajně se jedná o jedno z nejstarších měst na Sicílii, což dokládá nejen dochované opevnění z období slavného starověkého Kartága, ale i místní typická atmosféra, kterou tvoří mlžné opary a úzké uličky s tradiční kamennou dlažbou.
Érice uvidíte už z velké dálky- nachází se totiž 751 metrů nad mořem na kopci, který je ze všech stran obklopen nížinnou zemědělskou krajinou. Kromě překrásného výhledu na tradiční Sicilskou krajinu a mořské břehy můžete západním směrem zahlédnout i vzdálené Egadské ostrovy.
Pokud na Sicílii přiletíte na letiště Trapáni, může být Erice jednou z vašich prvních turistických zastávek, tak jako bylo pro nás. Do městečka se dostanete strmou, úzkou a neustále se klikatící cestou. Pokud se na silnici s čerstvě půjčeným vozidlem úspěšně vyhnete všem protijedoucím autům, nezadřete motor a ani nespálíte spojku (a pokud možno se nepohádáte s celou rodinou o tom, jak se správně vyjíždí zatáčky do kopce), cesta vás dovede až na parkoviště před bránu Porta Trapáni (poplatek za parkovné 1hodina = 1euro).
Tato brána je jednou z několika vstupních cest do historického centra. Po prvních pěti minutách cesty vlevo natrefíte na zajímavý kostel Chiesa Matrice, jehož zvláštností je mimo kostel stojící zvonice. Pokud si budete připadat ještě příliš nízko nad hladinou moře, můžete si pár metrů přidat při výstupu na tuto zvonici (vstup 2 euro). Dále se můžete vypravit v podstatě jakoukoli uličkou vzhůru, až ke zbytkům místního hradu, u kterého je již zmiňovaná překrásná vyhlídka na široké okolí.
Do Érice jezdí turisté hlavně kvůli netradičním novým výhledům a pohledům na ostrov, který již prozkoumali, nebo který teprve prozkoumávají. „Narváno“ tu bývá hlavně při jasném počasí v období velkých prázdnin. Neměli byste se ovšem nechat zmýlit. Místní počasí se může změnit přímo z minuty na minutu. Severní větry často přinesou od moře husté mlhy a oblaka, která se pak valí po úbočí kopce vzhůru a zahalí celé městečko do nepříjemně vtíravého vlhka a šera.
My jsme měli štěstí. Do Érice jsme přijeli za jasného počasí, takže jsme si vychutnali místní výhledy. Stejně jako ostatní i nás po půl hodině překvapila mlha, která zcela změnila atmosféru místa. Úzké uličky, ztemnělé bloudící postavy, které se objevovaly a mizely, vlhkost a naše klapavé kroky nás jakoby posunuly o několik století v čase. Jediné co chybělo, byli koně a jejich jezdci, kterým bychom se v mlze měli vyhýbat.
Kromě výhledů, středověké atmosféry a kamenných památek se do Érice jezdí také na ochutnávky místního tradičního sladkého pečiva. Na své cestě byste neměli opomenout ani oddech u vyhlášené kávy. Ta by podle místních zvyklostí neměla chybět v itineráři žádného italského výletu!
Na návštěvu si vyhraďte alespoň dvě hodiny.
Přidat komentář