Krásy českého ráje
Opět nás čekal sestup Myší dírou směrem k Adamovu loži. Tentokrát už jsme věděli, co nás čeká – úzká skalní průrva, prudší schody a příjemný chládek, který v kontrastu s okolním počasím působí skoro jako malá klimatizace.
Arboretum Bukovina
Od Adamova lože jsme pokračovali po červeno-modré turistické stezce směrem k Arboretu Bukovina. Cesta vedla krásným skalním městem, mezi pískovcovými věžemi a hustou zelení. Arboretum Bukovina patří k nejstarším arboretům v Čechách a vzniklo už v 19. století. Najdeme tu řadu zajímavých a nepůvodních druhů dřevin, které sem byly postupně vysazovány.
Skalní vyhlídka Hlavatice
Od arboreta jsme pokračovali dál až ke Skalní vyhlídce Hlavatice. Samotná vyhlídka se nachází na vrcholu skalního masivu a vede k ní kovové schodiště. Po jeho zdolání se nám otevřel krásný výhled do okolní krajiny Českého ráje. Za dobré viditelnosti je odsud možné zahlédnout například Ještěd nebo hrad Trosky.
Branou do Českého ráje
Od Hlavatic jsme pokračovali takzvanou Branou do Českého ráje k rozcestníku Pod Hlavaticí. Tady jsme se začali pomalu vracet zpět směrem k Hrubé Skále, tentokrát po žluté turistické stezce.
Valdštejn
Další zastávkou byl hrad Valdštejn, jeden z nejstarších hradů v Českém ráji. Hrad vznikl už ve 13. století a je spojený především s rodem Valdštejnů. Když už jsme byli na místě, byla by škoda ho jen obejít, takže jsme si koupili vstupenky a prošli si celý areál. Kromě samotných hradních prostor stojí za pozornost také nádvoří, kaple a krásné výhledy do okolní krajiny.
Čertova ruka
Po prohlídce jsme opět vyrazili po žluté značce. Cesta nás vedla přes Čertovu ruku, výrazný skalní útvar, a postupně jsme míjeli několik místních pramenů. Postupně jsme narazili na Felixův, Mariin, Josefův a Antonínův pramen. Některé z nich jsou spojené s místními pověstmi a tradicí využívání zdejších pramenů, takže i obyčejná cesta lesem díky nim dostává trochu jinou atmosféru.
Od pramenů už jsme pokračovali směrem k našemu výchozímu bodu a nakonec jsme dorazili zpět k zámku Hrubá Skála. Po předchozí kratší procházce už to byla podstatně delší výprava, ale zároveň jedna z těch tras, kde se člověk prakticky pořád na něco těší – jednou na vyhlídku, podruhé na skalní útvar, hrad nebo jen na další zajímavé místo po cestě.
Celá trasa měla necelých 14 kilometrů a nastoupaly jsme něco málo přes 400 výškových metrů. Na jeden den tak akorát – dost na to, aby člověk večer cítil, že něco nachodil, ale zároveň jsme si stihly užít i jednotlivé zastávky a krásy Českého ráje.
Přidat komentář