• Uganda, Keňa – leden 2018 – 4.část

    od • 4.2.2018 • Uganda • Štítky: , , , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Pygmejové a Národní park Queen Elisabeth

    Po snídani jsme si dohodli výlet. Autem jsme přejeli na druhou stranu jezera. Doprovod nám dělal jeden Belgičan, který byl také ubytován v Amasiko Homestay a místní průvodce. Když jsme vystoupili z auta, čekal nás asi hodinový pohodový trek bambusovým lesem do pygmejské vesnice Batwa. Po cestě se nám průvodce marně pokoušel najít chameleony, kterých je prý v lese normálně velká spousta. Nechápal, že zrovna teď žádného najít nemůže.

    Ve vesnici nám místní předvedli ukázku tanců a zpěvu, střílení z luku, rozdělání ohně a navštívili jsme i místního obydlí – v chatiče o velikosti středního stanu žila na hlíně celá rodina. Nakonec jsme se autem vrátili do ubytování a v Amasiko Homestay jsme si dali oběd. Protože naprosto nečekaně začalo pršet, dali jsme si asi hodinový odpočinek v chatičkách. Když se zase vyčasilo, šli jsme ještě na prohlídku života v místní vesnici. Jedna paní nám ukázala, jak přesně se vyrábí obushera a další dvě předvědly výrobu košíků z papyru. Do večeře, ke které bylo tzv. katogo (směs s banánem a hráchem), jsme pak už zůstali v chatičkách.

    Z Amasiko jsme odjeli po snídani kolem deváté hodiny.  Řidič už nás předtím upozornil, že se potřebuje zastavit v Kabale, aby se nechal oholit, protože takhle zarostlý už prostě fungovat nemůže. My jsme zastávku využili na kafe, připojení se k internetu a courání po městě. Na další cestu do Národního parku Queen Elisabeth jsme se nakonec vydali před polednem.

    Amasiko

    Amasiko

    Národní park Queen Elisabeth

    Po cestě jsme konečně viděli jeřába královského – národního ptáka Ugandy. Zastavili jsme se i na fotopauzu u obrovských čajových plantážích a chvíli pozorovali sběrače čajových lístků. Poslední část cesty byla opět po hrozných rozbitých cestách, ale alespoň nás tady přivítal náš první ugandský slon. Tentokrát jsme si poprvé ubytování nehledali sami, ale doporučil nám ho řidič, který nás zavezl k Njovu Lodge (njovu = tembo = slon). V celém areálu jsme byli jedinými hosty, takže jsme si mohli vybrat jakýkoli pokoj jsme chtěli – my se nakonec rozhodli pro dvoupatrový domeček, v němž pokoje vypadaly jako by v nich měl bydlet Josef Vágner při svých afrických výpravách (300,- Kč/osoba/noc).

    Solné jezero

    Hned po příjezdu se nás ujal místní průvodce, který nám nabídl podvečerní výlet k solnému jezeru za 20USD na osobu. Nakonec jsme to usmlouvali na 15 USD a jeli s ním k jezeru, u kterého nám dal podrobný výklad o tom, jak se těží sůl. Od solného jezera jsme pokračovali jestě k jednomu, u kterého bylo hejno plameňáků. Průvodce říkal, že v období deštů se to tu všelijakými ptáky jen hemží. Poslední zastávka byla už na naše přání – Miloš si chtěl vyfotit západ slunce. Při večeři, kterou jsme si objednali přímo v naší lodgi, jsme najednou uslyšeli nějaký dupot. Paní domácí nám svítilnou posvítila ven a my uviděli skupinku pěti hrochů, jak si to štrádují kolem restaurace od jezera na pastvu – každou noc prý ujdou až 30 km. Večer jsme zakončili opět u ohně a pak se už vydali na kutě. Bohužel jsem se moc nevyspala, protože nám celou noc pištěly nad hlavama myši.

    Njovu Lodge

    Njovu Lodge

    Safari

    Ve čtvrtek jsme vstali opět už v 6,30 hod., abychom co nejdřív odjeli na morning game safari. Doprovázel nás opět průvodce, protože všichni tvrdili, že je povinný. Obávám se, že jsme nalítli, protože v žádném dalším autě, které jsme potkali, jsme si průvodce nevšimli. Pro nás to znamenalo 20 USD za každého navíc a k tomu mnohem méně místa v autě. Navíc nám ani moc nepomohl, protože jsme celkem zmateně přejížděli od kasy k bráně parku a spoustu cest jsme během dne projeli třeba 3x. Za vstup do parku jsme opět zaplatili 40USD/osoba + 180,-Kč za auto.

    Po raním safari, během kterého jsme viděli hlavně buvoly, antilopy a slony, jsme jeli na Mweya poloostrov, abychom si koupili benzín. Systém byl takový, že jsme zaplatili v místním luxusním hotelu a proti potvrzení jsme pak na benzínce dostali benzín. Protože jsme měli naplánovanou odpolední vyjížďku lodí, šli jsme si koupit lístky (30USD/osoba). U kasy se náš průvodce začal bavit s jiným a prý že on viděl ráno lva kousek opodál, tak jestli chceme, můžeme jet všichni spolu pokusit se ho znovu najít. Naštěstí jsme byli úspěšní a opravdu viděli obrovského krásného lva. Bohužel v NP Queen Elisabeth jsou všichni lvi okroužkovaní, ale i tak to byl parádní zážitek.

    NP Queen Elisabeth

    Pokračovat jsme měli po crater treku, ale bohužel cesta byla zavřená z důvodu údržby, takže jsme dojeli alespoň opět na rovník – tenhle ukazatel byl mnohem ošuntělejší a přírodnější než ten na východě, ale o to víc se nám líbil. Potkali jsme tady skupinku turistů z Kampaly. Jedna ze slečen se chtěla vyfotit s Lubošem a nakonec se vyfotil každý s každým. Protože jsme už měli hlad, vrátili jsme se na Mweya poloostrov a v restauraci Tembo s výhledem na slony koupající se dole u vody jsme se naobědvali.

    NP Queen Elisabeth

    NP Queen Elisabeth

    Plavba po Kazinga Channel

    Ve tři hodiny jsme vypluli na plavbu po Kazinga Channel a to byla naprostá nádhera – spousty slonů, bůvolů, hrochů a ptáků žijících u vody v krásné symbióze. Po této dvouhodinové plavbě jsme se vrátili do Temba na kafe a pak už do Njovu Lodge na večeři. Tenhle večer lítalo všude strašně moc mušek, takže jsme jedli skoro po tmě, protože jakékoli světlo je strašně přitahovalo. Noc jsem trávila se špunty v uších, abych odblokovala šramot a pískot, který vydávaly myšky.

    Let do Keni

    Z NP Queen Elisabeth jsme odjeli v 8,30 hod. přes městečko Ishaka, kde jsme chvíli hledali benzínku, na které by nám vzali kartu, neb hotovost jsme už skoro žádnou neměli. Oběd jsme si dali na rovníku, kde jsme nakoupili i nějaké suvenýry. Cestou do Entebbe náš řidič opět zakufroval, takže jsme dojeli k přístavu, kam jsme ovšem od začátku chtěli. Pouze řidič tvrdil, že není možné přejet na druhý břeh přívozem. Nakonec jsme však se lodí přecijen nesvezli, protože se na ni vešlo jen 8 aut a my byli desátí. Tento den šlo už o poslední přívoz a čekat na další do rána jsme nemohli. Vrátili jsme se tedy na silnici a za další hodinu dorazili do Entebbebackpackers. Letadlo do Keni nám totiž letělo až ve tři hodiny ráno druhý den a my jsme potřebovali někde přečkat večer a noc. Zkusili jsme se tedy zeptat v hotelu, kde jsme cca před týdnem bydleli, jestli nás nechají v “lobby” a oni s tím neměli nejmenší problém. Dali jsme si tady večeři a na půlnoc si objednali taxi na letiště.

    Foto: M.Šálek, M.Mikšovský, S.Kasperová

    cestopis následující

    cestopis předcházející gorily

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *