Překrásné místo se nachází blízko města Gordes ve francouzském regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur. Vesnice se nachází na seznamu památek UNESCO od roku 1976. Lokalita je lemována kamennou zídkou a solitérními bizarně zkroucenými duby. Při vjezdu se nachází malé štěrkové parkoviště, kde můžete zanechat své kolo či automobil. Pozor však na osobní věci, pro jistotu je vezměte s sebou. Třicet domků bylo po deset let restaurováno do současné podoby. A co vlastně znamená Village des bories? Village – vesnice, des bories – „borie“ bůvodně pochází z latinského „boaria“ – stodola pro hovězí dobytek, v Provance překládaná též jako chatrč. Celkově tedy překlad zní – vesnice chatrčí. Domy zde však mají rozlišnou funkci, nejedná se pouze o stodoly, ale i o sýpky, pekárny, ovčíny, stáje, obytné domy, společenské budovy. Hierarchie a funkce domu je jasně viditelná z architektury stavby. Jednotlivé typy jsou striktně rozděleny ve tvaru a všechny domy spojeny použitým materiálem. Kámen je opravdu všudypřítomný. První zmínky o osídlení pocházejí z doby bronzové. Od tohoto věku zde permanentně sídlili lidé zaměření především na hospodářství a keramiku. Nedočkavě přešlapujeme před branou do Village, i když má být již pět minut otevřeno, nacházíme zde pouze dva pracovníky starající se o chod monumentu. Nikoli však prodavačku. Milí mladí muži nás přesto pouští dovnitř s tím, že zaplatíme při odchodu. Pouští pro nás video o historii v jednom z příbytků. Usmíváme se. Jsme zde dnes prvními návštěvníky a máme tak celou vesnici jen pro sebe. Užíváme si ticha a klidu, dokud to jde. Prohlížíme si expozice zabývající se životem zdejších vesničanů, vykopávkami z počátku osídlení i expozici nářadí. Velmi poutavě vypráví příběh o tehdejším životě. Začíná pálit slunko, i když je teprve devět hodin. Levandulové kvítky se předhánějí ve vůni. Šedivý kámen poskládaný do kupolí, zídek, čtvercových místností….. Olivovníky slibující bohatou úrodu. Zde se muselo krásně žít. Nedaleko město Gordes, kde se pravidelně konaly trhy a místní tam prodávali svou umně vymodelovanou keramiku, zvířata i bylinné masti. Kamenné domky různých tvarů rozeseté po oblasti drží snad silou vůle. Jednotlivé kameny neváže žádná malta či jiný spojovací materiál. Kameny na sebe perfektně pasují a již po staletí silou gravitace a díky znalosti fyzikálních zákonů tvoří tyto chýše. Nejstarší budovy pocházejí ze sedmého století. Zaujme vás dozajista výška vchodů do budov. Průměrný Evropan se musí sehnout. Zajímavostí dozajista je, že stejný způsob výstavby budov v této vesnici trval po celá staletí a přerušil jej až vývoj druhé světové války. Poté se zbylí obyvatelé přestěhovali do Gordes a z Village des bories se stala památkově chráněná reservace. Duch staré Provance vás provází po kamenných cestách a občas vás zastaví ve stínu olivovníků a povypráví vám příběh o stavbě před vámi. Před vašima očima se objeví výjevy z dob dávno minulých. Děti skotačící okolo starší ženy připravující z olivového oleje, levandule a dalších přísad vonné masti. Z pozadí je pozoruje starší chlapec hlídající stádo ovcí. Z kuchyně se line vůně kukučičných placek a proplétá se s libým aroma levandule, tolik typickým pro Provance. Dospělý zaplatí za vstup 5,5 euro. My však díky velmi milé a shovívavé paní na kase zaplatili pouze jednu vstupenku místo dvou. Jako omluvu za její zdržení. Velmi milé gesto. Nejedná se skanzen, jedná se o kus historie přeživší všechny katastrofy a pohnutky lidských myslí v minulosti. Pokud se budete pohybovat v blízkosti Gordes, zajeďte i sem, dozajista již při prvním pohledu na vesnici oceníte mou radu a místo vás doslova očaruje.
Přidat komentář