Giboni
Druhý den all inclusive dvoudenního výletu na vodní nádrž Ratchaprapha začíná program už v 7:00 dalším „safari z lodi“. Po včerejším neúspěšném pozorování pobřežní vegetace v noci ale nečekáme žádné zázraky. Tak jako jsme včera v noci sledovali alespoň překrásné hvězdy, můžeme se dnes ráno kochat magickým východem slunce mezi mraky a skalními špičáky. Jenže naši průvodci vědí, kam chodí zdejší živočichové snídat, a tak po několika minutové jízdě přijíždíme pod strom s desítkami opic. Máme štěstí a za nedlouho vidíme i prvního vzácnějšího gibbona.
Po půlhodině pozorování opiček v záklonu mám tak bolavý krk, že jsem ráda za návrat do bungalovů. V osm ráno už na nás čeká bohatá snídaně, po které v devět balíme věci a odjíždíme na plavbu po jezeře. Dostáváme se do úzkých soutěsek mezi typické skály. „Tady člověk nemůže udělat špatnou fotku,“ myslím si a všichni fotíme o sto šest. „Je to opravdu nádhera,“ vzdycháme všichni do jednoho.
Nádherné výhledy ovšem brzy střídá pohled na malý kemp, ve kterém kotvíme. „Jdeme na procházku do pralesa,“ dozvídáme se od našeho průvodce a začínáme šplhat po mazlavé cestičce vzhůru. Společně s naší skupinou s námi šplhají i úplně cizí lidi, a tak si připadám jako součást nekončícího procesí.
Konečně jsme se vyškrábali až k jeskyni. Většina turistů se tímto „výletem“ dostala na vrchol svých fyzických sil. Lidi okolo mě těžce dýchali, a co chvíli si utírali kapičky potu z oroseného čela. Od průvodce jsme dostali čelovky a už si to štrádovali do jeskyně, která se před námi otevírala v celé své kráse. I přes nepřestávající hlučení turistů jeskyně působila silným dojmem. Imprese se ještě podtrhla ve chvíli, kdy se před námi objevil stočený odpočívající had. Průvodce co chvíli posvítil na obrovského pavouka a netopýři nad námi vydávali pískavé zvuky. Všude okolo čpěly jejich výměšky. „Tady se člověk nechce zapomenout,“ pomyslela jsem si a raději to otočila k východu, kde na nás čekali klaustrofobní a arachnofobní jedinci.
Na břeh jezera k lodi jsme se dostali stejnou cestou. Bylo 11:30, když nás opět nutili jíst. Tentokrát byl v plánu oběd. Každý z nás dostal balíček s rýží a omáčkou s chilli. Po vydatné snídani jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Když jsme do sebe konečně nasoukali poslední zrníčko rýže, přišla na řadu koupačka a skákání do vody z houpačky, poslední ze zábav tohoto dne. Neboť se chýlila hodina odjezdu do hlavního přístavu, a poté i cesta zpět do Khao Soku.
Pokud tak jako já, nemáte rádi na svých výletech příliš mnoho lidí, možná byste si měli zkusit zařídit ubytování na vodní nádrži Ratchaprapha sami a nevyužívat žádných cestovních agentur. Bude to sice složitější, možná i dražší a možná se ani nedostanete na výše popisovaná místa, neboť nebudete vědět, kde jsou, za to budete mít neskutečnou svobodu a jen málokdy se vám na rozlehlém jezeře podaří narazit na organizované výletníky.
Když si ale představíte, že dvoudenní výlet s odvozem, ubytováním, jídlem i průvodcem, během kterého se nemusíte o nic starat, vyjde na 1300 Kč, možná je opravdu někdy lepší využít služeb thajských cestovních agentur, které mají zkušenosti a vědí, kam vás na přehradě Ratchaprapha poslat.
Přidat komentář