Provincie Ranong
Ranong je město, kde se alespoň na chvíli budou muset zdržet všichni turisté jedoucí po pevnině z jihu Thajska na sever do Bangkoku a dál. Snad nebudu příliš kritická, když řeknu, že k vidění tu kromě termálních pramenů, které jsme nenavštívili, a skvělého trhu není nic. Pokud sem přijedete tak jako my večer, na nádraží vás hned odchytí nějaký taxikář- tuktukář a bude vám chtít vnutit jízdu do přístavu. O co víc, ještě za vámi bude chodit od okýnka k okýnku a otravovat lidi, se kterými jednáte.
Ranong
Město má zvláštní, ne-thajskou atmosféru. Lidé se tu nesmějí. Ranong se nachází při jižní hranici s Barmou (Myanmar) a jeho atmosféra pohraničního města, kam přijíždí turisté, jen protože se potřebují dostat dál, by se dala krájet. Na rozdíl od jižních ostrovů je tu výrazně levněji. Jídlo v restauraci seženete už za 50 bahtů (cca 30 Kč). I obchody a trhy jsou tu výrazně levnější. Za to lidi, se kterými jednáte, budou nekompromisní a smlouvání tu není žádný med.
My jsme si v Ranongu na nádraží koupili lístek na noční autobus do Bangkoku, kam jsme se za tři dny chystali vyrazit. Stačil nám lístek na nejhorší třídu, který vyšel na pouhých 350 bahtů (cca 200 Kč). Hned vedle nádraží jsou informace, ve kterých mimo jiné prodávají lístky na lodě spojující okolní ostrovy Ko Payam a Ko Chang. Nechtěli jsme ztrácet čas pomalou lodí, která vyjíždí až okolo desáté dopoledne a koupili si palubní lístek na první ranní rychlo-loď v 7:00.
Ubytování v Ranongu
Pak přišlo na řadu hledání ubytování. V informacích nám dali tip na levný hostel Kiwi, který se nachází hned ob ulici. Původně jsme sice měli v plánu najít nějaké ubytování v přístavu, ale nakonec jsme dali na rady místních a vzali za vděk špinavým hostelem přímo u nádraží za 350 bahtů za noc pro tři osoby.
Druhý den jsme nad ránem vyrazili na autobusové nádraží, odkud jsme chtěli vyjednat odvoz do přístavu. (Pozn. Přístav je od centra města, kde se nachází i autobusové nádraží vzdálen přibližně 6 km.) Naše postavení na smlouvání nebylo nejlepší. Do přístavu jsme se potřebovali dostat za každou cenu a místní taxikáři a tuktukáři si toho byli vědomi. Taxikář nám nabídl cenu 80 bahtů za osobu, což jsme považovali za zlodějnu. Šli jsme tedy za tuktukářem, který neuměl moc anglicky a smlouvali dál. „Za 200 bahtů vás tam hodím,“ navrhl nám a my protočili panenky. Dobře jsme věděli, že se cena za jízdu do přístavu pohybuje okolo 100-150 bahtů. Po několikaminutovém vyjednávání jsme nakonec vytáhli 150 bahtů a nasedli do tuktuku- vozítka, které je připevněno k motorce, a vyrazili do přístavu.
Přístav
Ranongský přístav je špinavým, smradlavým místem, které nezachrání ani krásný východ slunce. Rychle jsme se nalodili na loď a vyrazili okolo zrezlých lodí, otevřených skladů, odpadků a sběračů čehosi v zátoce směrem na jih k ostrovu Ko Payam, kam jsme připluli za 40 minut.
Ostrov Ko Payam
Na Ko Payam nás přivítalo ostrovní klima a pohodoví lidi. Rozdíl ve zdejší atmosféře oproti pevnině byl ještě markantnějším v závislosti na našich předchozích ne příliš přívětivých zážitcích z Ranongu.
Přidat komentář