Ulice Khao San v Bangkoku

Ubytování na Khao San

V Thajsku platí thajské bahty. Částka 10 bathů byla v roce 2005 asi za 6 Kč. Vzhledem k tomu, že v Thajsku bylo levno, jsme několikrát denně jedli v restauraci a často jsme jezdili taxíkem. Nějak extra jsme se neomezovali, jinak by se dalo utratit i míň. Ubytování nás stálo od 100 do 750 bahtů na osobu a noc. Nejčastěji kolem 100 – 200 bahtů. Voda byla teplá jen výjimečně, většinou tekla jen studená, ale v těch vedrech nám to až tak nevadilo. Jídlo bylo taky levné. Jídlo za víc než 70 bahtů se nám už zdálo drahé. Jedli jsme v restauracích i na ulici. Na běžné nákupy jsme chodili do obchodů Seven Eleven, které byly skoro na každém rohu, a bylo tam zboží skoro jako u nás, včetně chleba.

Itinerář:

den 20.11. odlet z Vídně do Bangkoku
den 21.11. přílet do Bangkoku, Bangkok
den 22.11. Bangkok, večer odjezd do Chiang Mai
den 23.11. Chiang Mai, chrám Doi Suthep, vesnice Bo Sang
den 24.11. trek v džungli v oblasti Pai
den 25.11. trek v džungli v oblasti Pai
den 26.11. trek v džungli v oblasti Pai
den 27.11. cesta do Sukhotaje a relax v Sukhotaji
den 28.11. historický park Sukhotaj, odjezd do Kanchanaburi
den 29.11. Kanchanaburi, tygří chrám, most přes řeku Kwai
den 30.11. národní park Erawan, jízda po železnici smrti
den 1.12. Bangkok
den 2.12. Ayuttaya, večer odjezd na Ko Phi Phi
den 3.12. cesta a příjezd na Ko Phi Phi
den 4.12. opalování na Ko Phi Phi
den 5.12. výlet na loďce kolem ostrova Phi Phi
den 6.12. opalování na Ko Phi Phi
den 7.12. ve 14:30 odjezd z Ko Phi Phi do Bangkoku
den 8.12. výlet do Nakhon Pathom
den 9.12. plovoucí trh v Damnoen Saduak, sloní a krokodýlí show
den 10.12. odlet z Bangkoku a ve 12 hodin přílet do Vídně

Náklady:– 18 390 Kč letenka, – 700 Kč vízum, – 400 Kč doprava do Vídně a 150 z Brna, – 2580 Kč jídlo a pití, – 2060 Kč doprava v zemi , – 1690 Kč ubytování, – 2750 Kč vstupy a výlety, – 1370 Kč pohledy, suvenýry, internet …

Cestopis:

V 5 ráno v neděli 20.11.2005 nám zazvonily budíky a začaly poslední přípravy před cestou. Kolem 6:30 mě, Janu a Martina vyzvedli na Proseku Lucka s Michalem. Bylo skvělé, že nás Lucčin manžel odvezl autem na letiště. Ukázalo se totiž, že dostat se z Prahy do Vídně na určitý čas, není tak jednoduché, jak jsme si při koupi letenek mysleli. Koupili jsme si letenky z Vídně, protože to bylo o pár tisíc levnější než letenky z Prahy. Když jsme pak viděli ty složitosti, co nám to přineslo, říkali jsme si, jestli těch pár tisíc (asi 2 – 3000) stojí za to.

Celou cestu v autě nám byla pěkná kosa. Zimní bundy jsme si samozřejmě nevzali, kdo by se s tím taky v Thajsku tahal. Cesta proběhla v pohodě, do Vídně jsme dorazili s dostatečným předstihem a letiště jsme našli na první pokus. Vídeňské letiště (konkrétně Terminál 1) nás vůbec nenadchlo, spíš bych řekla, že se nám vůbec nelíbilo. V odletové hale si nebylo kam sednout, a tak nám nezbylo nic jiného, než jen tak postávat nebo sedět na krosnách. Zkoušela jsem hledat, kde nám zabalí krosny, ale nakonec jsem se vrátila s tím, že toto letiště takové „nadstandardní“ služby neposkytuje (aspoň to tak bylo v roce 2005).

Podle plánu jsme v 15:10 odletěli Airbusem A330-200 s Emirates z Vídně do Dubaje, kde jsme přistáli za 5 a půl hodiny, tj. ve 23:35 tamního času. Odlet do Bangkoku byl ve 3:15, kdy jsme zahájili další šestihodinový let. Tentokrát jsme letěli Boingem 777-300.

Do Bangkoku jsme dorazili v poledne tamního času, my jsme ale měli teprve 6 ráno. V Thajsku je časový posun 6 hodin oproti ČR. Při přistávání nás zaujala skupinka, co hrála golf u přistávací dráhy. V letadle nám měli dát k vyplnění vstupní karty, ale nedali. Když jsme si vystáli celou frontu k imigrační úřednici, zjistili jsme, že bez kartiček to nepůjde. Dostali jsme kartičky, kde jsme museli vyplnit všechno možné i nemožné, a pak jsme procházeli imigrační kontrolou. Úřednice zkontrolovala lístečky, pasy, letenky, naskenovala naše obličeje, přicvakla část lístku do pasu a teprve potom jsme mohli pokračovat dál pro zavazadla. Protože nás zdrželo vyplňování landing cards, ležela naše zavazadla na zemi už vyhozená ze zavazadlového pásu a osamocená.

Letiště bylo klimatizované, tam to bylo ještě v pohodě, ale jakmile jsme vyšli před letiště, doslova nás profackovalo vedro a vzduch plný smogu. Začali jsme hledat nějaký autobus k ulici Khao San, kde jsme se chtěli ubytovat. Našli jsme sice zastávku, ale nebyly na ní jízdní řády, takže jsme nevěděli, kterým směrem se od letiště máme vydat. Ani domorodci nám nebyli schopní poradit. Nakonec nám poradil jeden policista. Mezitím jsme ale v tom vedru s krosnami absolvovali několik pochodů různými směry po letišti a nadchodem přes čtyřproudovou silnici, co vedla u letiště.

Ukázalo se, že knižní průvodce měl pravdu. Levné domorodé autobusy nás odmítaly brát (turisty od letiště mají zakázáno vozit) a zastavil nám skutečně až dražší klimatizovaný autobus (č. 59 – 22 bahtů). Klimatizace fungovala opravdu skvěle. V autobuse byla solidní zima. Cesta v té kose trvala hodinu.

V každém autobuse jezdí průvodčí, který za jízdy inkasuje pasažéry. Několikrát jsme viděli i revizory, kteří kontrolovali, jestli mají všichni lístky. Revizorka nás kontrolovala i při téhle první cestě. Jana si schovala lístek tak dobře, že se jí ho nepovedlo najít. Revizorce naštěstí asi stačila její upřímná snaha lístek najít nebo to, že ostatní jsme lístky měli, protože se k ní už pak nevrátila a lístek nechtěla. Průvodčí se nám hodila, protože byla hodná a řekla nám, kdy máme vystoupit. Kdyby to záviselo na našem orientačním smyslu, vystoupili bychom už o mnoho stanic dřív, u jiného památníku než jsme měli (náš cíl byl u památníku Demokracie, ale nevěděli jsme, jak ten památník vypadá, tak jsme se chtěli hrnout ven, hned jak jsme viděli první větší památník).

Spoluautor: Jana T.