• Menu
  • Menu

Vzpomínky na Thajsko – cestopis 2

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Vzpomínky na Thajsko – cestopis 2

Tuk – tukem po Bangkoku

Na ulici Khao San bylo neuvěřitelné množství hotelů. Pár jsme jich prošli, až jsme jeden vybrali (Budget hotel). Byl kousek od hlavní ulice, tak jsme doufali, že tam bude klid, ale to jsme se spletli. Z blízkých barů na Khao San byla slyšet tak hlasitá hudba, že se skoro nedalo spát. Martin trval na tom, že chce klimatizaci, tak jsem se uvolila, že s ním půjdu do dražšího klimatizovaného pokoje. Tohle uspořádání dvojic pak platilo, dokud Lucka neodjela. Jana a Lucka se rozhodly, že se spokojí s levnějším pokojem s větrákem. Asi to nebyla dobrá volba. Vrzání větráku a průvanová facka každých 10 –15 vteřin jim lezlo na nervy skoro stejně jako ta diskotéka. Když si chtěly sbalit věci, musely větrák vypnout, protože jim věci lítaly dolů z postelí. A tak to bylo s každým větrákem i v dalších hotelích.

Na pokoji s větrákem také na rozdíl od toho s klimatizací nebyly peřiny. Jana s Luckou si proto šly stěžovat na recepci, že chtějí peřiny taky. Recepční pořád nemohl pochopit, co vlastně chtějí. Postupně se pokoušel nacpat jim velké ručníky a pak prostěradla. Lucka dokonce došla pro peřiny do našeho pokoje a donesla je na recepci, aby jim ukázala, co že to tedy chtějí. Dověděly se, že deky se dávají jen na pokoje s klimatizací a že se počítá s tím, že na pokojích s větrákem je takové vedro, že se tam pokrývky nepoužívají. Tak to vzdaly a spaly pod spacáky. V hotelu jsme museli chodit bosky, s tím jsme se pak setkali ještě mockrát.

Po ubytování jsme se procházeli po ulici Khao San, pozorovali rušný život a vstřebávali atmosféru. Je tam spousta obchůdků téměř s čímkoliv, restaurace, bary, hotely, cestovní kanceláře a taky spousta turistů. Je to takové centrum batůžkářů a není možné být v Bangkoku a nebýt v téhle ulici nebo v jejím okolí. I všechny turistické busy měly odjezd nebo příjezd na Khao San. Stavili jsme se v první thajské restauraci a dali jsme si naše první fruit shaky a thajské nudle. Takže dodržování základní cestovatelské rady proti nemocem – tedy nepijte nápoje s ledem – nám moc dlouho nevydrželo. Stejně nám z toho nikomu nic nikdy nebylo. První shaky nebyly nic moc, ale časem jsme narazili na mnohem lepší a pili jsme je skoro pořád a skoro všude. Kde v Thajsku nebyly shaky, měli zaručeně aspoň vodu a colu (a to platí i pro chatrče v džungli).

Martin se dal i do testování pouliční nabídky jídla. První si dal ananas. Ten se v Thajsku prodával všude na pouličních stáncích. Prodavač vždycky usekl kus ananasu, nasekal ho na kousky, dal do sáčku a ananas se potom jedl nabodnutý na špejli.

Taky jsme si koupili lístky na bus do Chiang Mai. Původně jsme uvažovali i o vlaku, v průvodci psali, že je to bezpečnější. Ale značný rozdíl v ceně rozhodl pro autobus.

Už kolem 7 večer jsme se vrátili zpátky do hotelu a šli spát. Přece jen jsme si tak rychle nezvykli na časový posun a v Čechách tou dobou už byla 1 hodina ráno. To jsme ještě netušili, že se stejně skoro nevyspíme díky diskotékám.

Ráno jsme se chtěli podívat do Velkého paláce (Grand Palace). Cestou nás ale odchytili tuk-tukáři a přesvědčili nás, že Královský palác je otevřený až odpoledne a že pro nás bude výhodnější, když nás oni budou vozit od jedné památky ke druhé. Chtěli po nás jenom 10 bahtů, což bylo prakticky zadarmo, tak proč do toho nejít. Levné to bylo proto, že TAT ten den měla speciální akci a dávala řidičům příspěvky na turisty.

Bangkok
Bangkok

Ukázali jsme řidičům na mapě, kam chceme jet, ale stejně nás dovezli jinam. Nejdřív jsme viděli Chrám šťastného Buddhy, který byl absolutně nezajímavý. Potom nás dovezli k obchodu, kde jsme si mohli nechat ušít oblečení, což nás taky vůbec nezajímalo, a nakonec do kanceláře TAT (státní turistická agentura), abychom si tam objednali nějaký hotel, bus nebo výlet. Ale to jsme taky nechtěli. V TAT řidiči asi vyfasovali peníze za to, že nás dovezli, ale my už jsme byli dost naštvaní. Původně nám tvrdili, že do TAT musíme, protože oni tam dostanou benzín zdarma. Lucka jim to však nevěřila a byla naštvaná nejvíc, takže řidiče hlídala, co budou dělat, když my ostatní budeme v kanceláři. Samozřejmě žádný benzín nebrali a kecali nám. My jsme ale nevěděli, kde jsme, tak jsme s nimi jeli dál. Dovezli nás k jednomu watu (Wat Rachanadda), řekli nám, ať se na něj jdeme mrknout a ujeli, aniž by po nás chtěli peníze. Asi na nás vydělali i tak dost a viděli, že z nás už víc nevytřískají, že nechceme utrácet. Wat vypadal moc pěkně, ale byl zavřený. Byl kousek od Khao San Road, takže jsme vlastně skončili tam, kde jsme začali. (Wat – zdí obehnané seskupení budov používané pro různé účely – buddhistický chrám, klášter a kulturní centrum dohromady, v Thajsku jich je 30000.)

Jediná výhoda byla, že jsme si pořádně užili jízdu v tuk-tuku a přeplněné bangkokské ulice plné smogu. Na vyhlídkovou jízdu se však tuk-tuk moc nehodí, protože je z něj mizerně vidět ven díky šikmé střeše. Někdy nás překvapovalo, kam všude se tuk-tukáři dokázali vecpat. Co se mi ale na ulicích líbilo, byly keře sestříhané do tvarů různých zvířat. Někdy byla kolem silnic celá stádečka.

Potom jsme hledali Velkého Buddhu. Hledali jsme marně, nakonec nás k němu dovedl jeden ochotný Thajec. Protáhl nás místní zkratkou, což byla neskutečně špinavá ulička, Thajci tam žili přímo na ulici. U Velkého Buddhy nás prodavač přemlouval, ať si koupíme klícku s ptáky. Asi mělo jejich vypuštění přinášet štěstí, nevím přesně. Několik turistů jsme viděli, že do toho šli.

Pak jsme vyrazili hledat Wat Benchamabophit (Mramorový chrám) – 20 bahtů. Po únavné cestě ulicemi se nám to podařilo a naštěstí to stálo za to. Cestou zpátky jsme obhlídli pomník krále Rámy V. a zřejmě zavřený trůnní sál. Pak už jsme měli hlad a začali jsme se dívat po nějaké restauraci. Nakonec jsme skončili v poměrně dost domorodé otevřené restauraci na rohu dvou rušných ulic. Překvapilo nás, že nám obsluha hned donesla anglický jídelní lístek. Nevypadalo to tam jako v restauraci pro turisty.

Bangkok
Bangkok

Po jídle jsme pokračovali v cestě k přístavu. Na řece Chao Phraya totiž fungují lodě jako rychlé MHD (9 bahtů). U přístavu bylo hrozně moc kaprů, bůhvíco je tam tak lákalo. Nakonec jsme přece jen dorazili do Grand Palace – Velký palác a Wat Phra Kaeo (250 bahtů). Mělo to být sídlo krále a dnes je to nejposvátnější chrám v Thajsku. Kousek za vchodem proto stála kontrola, která posuzovala, zda jsou návštěvníci vhodně oblečeni. Kontrolou prošla jenom Jana, my ostatní jsme museli do půjčovny oblečení a víc se zahalit. V paláci to bylo opravdu nádherné, vrchol dnešního dne.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Spoluautor: Jana T.

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář