• Menu
  • Menu

Dixova brusírna dřeva

Chráněná  památka – Dixova brusírna

Cestou ze Svobody nad Úpou do Pece pod Sněžkou nemůžete minout ojedinělou kamennou továrnu, někdejší brusírnu dřeva. Je jedinou, která se po roce 1945 zachovala. Stojí tedy za to se k ní vypravit a vzdát poctu průmyslové architektuře konce 19. století. Údolí řeky Úpy dalo vzniknout mnoha průmyslovým podnikům v Krkonoších. Bylo tu dostatek suroviny – dřeva, a vodní tok zajišťoval pohon. Vznikaly tu proto sklárny, brusírny a papírny. Samotná krkonošská obec Horní Maršov vznikla díky těžbě dřeva a v jejím okolí fungovalo hned několik dřevařských podniků. Jen brusíren tu v polovině 19. století bylo 12. Čtyři stávaly ve Velké Úpě, tři v Temném Dole, dvě v Horním Maršově a jedna ve Spáleném Mlýně v Malé Úpě. Většina z nich zanikla po roce 1945 a všechny nesly jméno po svém zakladateli – Knajflova, Adolfova, Hofrova atd.

dixova-brusirna-dreva-3

Dixova brusírna

Dixova brusírna byla ale největší, nejmodernější a také nejhezčí. Dixova brusírna – malebná průmyslová stavba s vysokým komínem a typickými architektonickými prvky bývalých Sudet byla postavena v roce 1874 a zachovala se jako jediná. V roce 1868 ji založil vážený mlynář ze Starého mlýna ve Velké Úpě Ignác Dix. Areál Dixovy brusírny je dnes památkově chráněný. Dominuje mu hlavní trojkřídlá budova, postavená z opracovaných rulových kvádrů, která má cihlami obložená okna a dveře. Třípodlažní správní budova má zachovalá kovová okna se zbytky původních omítek. K továrně náleží také vysoký osmiboký komín a bývalý vodní náhon.

Dixova brusírna dřeva
Dixova brusírna dřeva

Památkáři je ceněno především lícové kamenné zdivo, které spolu s detaily fasády i zasazením do krajiny činí ze stavby skutečný krkonošský skvost a ukázku stavební zručnosti i umu našich předků, kteří si vystačili s místním materiálem.

Svit Gotwaldov
Svit Gotwaldov

text a foto : Renata Richterová

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *