Cestou Dragonte
Oficiálně vede ke katedrále v Santiagu a údajnému hrobu Sv. Jakuba dvanáct hlavních cest. Tou „nejturističtější“ je tzv. Francouzská. Výborné značení cesty, spoustu poutnických ubytoven, překrásná krajina a stejně zoufalí poutníci jako vy, to jsou asi největší důvody, proč si tuto cestu vybírá stále větší počet putujících.
Že je pouť do Santiaga rok od roku populárnější pochopíte z prvních grafů počtu příchozích. Stát se na několik týdnů, chvíli, týden, nebo jen pár dní poutníkem je rok od roku „modernější“. Naštěstí tím, jak roste počet poutníků, roste i variabilita cest. Vypravit se tak můžete po cestě Francouzské, což ale ne vždycky znamená putovat v procesí poutníků.
Jedna ze zajímavých variant je tzv. cesta Dragonte, která se od hlavní poutní cesty do Santiaga odděluje za mostem v městečku Villafranca del Bierzo a na hlavní cestu navazuje za několik desítek kilometrů v Herrerías. Místo cesty okolo dálnice A6 (hlavní dopravní tah přes Lugo až do A Coruna) se tak můžete projít po kopcích provincie León.
Fyzicky náročná cesta
Samozřejmě, že kdyby to bylo tak jednoduché, tuto cestu by si zvolil každý poutník. Pokud se na Dragonte budete chtít vypravit, doporučuji se fyzicky připravit a nezapomenout mapu, kompas nebo GPS. Narozdíl od pohodlné cesty okolo dálnice vede totiž Dragonte přes kopce a údolí. Až se tak konečně po prvních pěti kilometrech vyškrábete na kopec s vesnicí Dragonte, připravte se na první klesání, po kterém následuje další stoupání, a takhle to budete mít ještě dvakrát. Po cestě nenarazíte na žádné občerstvení. Svačinku si tedy připravte předem. Výhodou jsou časté vodní prameny, takže vám bude stačit litrová (půllitrová) lahev.
Asi si říkáte, jaký bláznivý poutník by se chtěl po stovkách předchozích kilometrů ještě více zničit a vydal by se přes cestu Dragonte. „Ehm… já,“ hlásím se dobrovolně a svého rozhodnutí nelituji. I když během některých částí jsem byla opravdu vděčná za mapu a GPS.
Značení? Pro koho?
Připravte se, že na rozdíl od hlavní francouzské trasy, Dragonte není příliš valně značená. Dost často tak budete muset zabrousit do mapy, případně GPS a přesvědčit se, že jdete pořád ještě správným směrem. Některá místa jsou opravdovým oříškem. Například když se dostanete do funkčního lomu a okolo vás jezdí nákladní Tatry naplněné šterkem a rozlámanou skálou. To si tak chvíli říkáte: „Počket, neměla jsem náhodou u toho ukazatele nahoře odbočit?“ Pak ale naštěstí zjistíte, že je všechno v pořádku a že trasa opravdu vede funkčním lomem.
Mezi nezpochybnitelné výhody této cesty patří fakt, že zde za celý den nepotkáte jediného dalšího poutníka. Pokud jste tedy už unaveni neustálým zdravením a socializováním se, tato trasa je pro vás jako stvořena. Ano, cesta kaštanovými lesy, polorozpadlými opuštěnými vesničkami a samotami, bude patřit jenom vám.
Další výhodou je určitě i zdejší překrásná krajina. Na cestu se nevydávejte pokud vám zrovna bude pršet. Zdejší žleby, které používá hlavně dobytek, jsou naplněny bahnem i během hezkého dne. Pokud bude ale jasný den, zdejší vrcholky vám nabídnou nevídané pohledy. Počítat byste měli i s broděním přibližně dvou potoků, což vás může na cestě trochu zbrzdit, rozhodně se ale nedejte zastavit. Cesta zpátky by byla ještě náročnější.
Přidat komentář