Dominikánská republika 1

Dominikána s batůžkem

Úředním jazykem je španělština a musím říct, že znalost tohoto jazyka se hodně hodí. Není pochyb, že španělština vám tady cestování výrazně usnadní a myslíme si, že i zlevní. Samozřejmě, že pokud jste v resortu a zaplatíte si výlet, tak asi nepotřebujete žádný jazyk, ale pokud cestujete jako my s baťůžkama a veřejnou dopravou, tak je dobrý znát aspoň pár slovíček. Protože obecně taky informace spíš nejsou než jsou, města umí být chaotická, guaguas (=autobusy) fungují na znamení a požádání, autobusová nádraží jsou “tak různě“ (podle toho kam a odkud jedete) a obecně když pomineme resorty a lidi, kteří v nich pracují, tak anglicky moc místních nemluví.

Bezpečnost

Vždycky, ať jste kdekoliv – v ČR, Španělsku či Dominikánské republice by mělo platit zlaté pravidlo “opatrnosti není nikdy dost“– a to, že ho někteří machři jako já často porušují na něm nic nemění!

Tigres nejsou tygři
Ovšem z našeho pohledu byla Dominikánská republika bezpečnou zemí. Jako všude na světě tu určitě žijí i zloději a různí lumpové, darebáci a šmelaři, i místní nám kolikrát radili ať si dáváme pozor, hlídáme věci, nebereme na výlety velké finanční obnosy, atd.. Tady různým zlodějíčkům, kteří okrádají lidi na opuštěnějších místech (př. cestou k populárním plážím, etc.) říkají “tigres“, ať když tak víte, že vás lidi nevarují před tygry. Bohužel taky pozor na to, kdo vás varuje! 16ti-letému floutkovi, který nás za “50 dolarů chce bezpečně dovést hrozně nebezpečnou stezkou“ na 25km vzdálenou, turisticky vyhlášenou pláž taky nevěřím ani nos mezi očima! Každopádně my jsme cestovaly 2 holky a 1 maminka a nikdy jsme neměly problém, naopak všichni na nás byli moc hodní a ochotně nám poradili a pomohli. Sami místní potvrzují, že moc dobře vědí, že žijí z turismu a nikdo nemá zájem na “špatné reklamě“.

Lidé

Na základě naší zkušenosti jsou zlatí, hrozně milí a ochotní. Rádi poradí, někdy i dovedou kam potřebujete a (obvykle) za to nic nechtějí (více o tomto v části “tips, dýška“). Super je, že se občas jen tak zastaví a dají s vámi do řeči “jak se máte, odkud jste a jestli se vám tu líbí“.

Po vlastní ose nebo s agenturou

Nějaký systém tu funguje, jen se ho asi nesnažme pochopit. Obvykle šly věci překvapivě hladce, někdy jsme musely dýl čekat nebo se přeptávat, občas lidi nevěděli a spíš výjimečně nás poslali špatně. Osobně se naprosto neztotožňuju s informací typu “když domininkánec něco slíbí, bude to trvat min. 2 dny, pravděpodobně dýl a nejpravděpodobněji nikdy“. Je to vtipný, ale věci tu taky nějak fungujou. ¨

Podle naší zkušenost, místní veřejná doprava – tzv.guagus nebo autobuses a turisticky populární místa jsou dobře organizovaná. Všechno ostatní může být trochu “na pank“, na druhou stranu nemožné neexistuje a my se vždycky dostaly, kam sme chtěly. Ovšem pokud nechcete z jakéhokoliv důvodu riskovat po vlastní ose, vždycky je tu spousta agentur či podnikavců, kteří se o vás za nějaký obnos postarají a vše zajistí. U podnikavců se obecně nedoporučuje platit předem.

Infrastruktura

Trochu záleží , my plánovaly výlet v roce 2016 podle Lonely Planet z roku 2009 a časopisu Lidé & Země – Dominikánská republika z roku 2011. V obou psali, že cesty jsou ve špatném stavu a doporučují půjčit jeep. Naše zjištění bylo, že cesty nejsou zase až v tak špatném stavu, evidentně se tu v posledních letech hodně investovalo do nové infrastruktury a na spoustě míst (např. na jihu nebo do Sabana de la Mar) jsou nové silnice! Samozřejmě nečekejte infrastrukturu alá Německo! A pozor na díry a retardéry! Umí překvapit, krajnice taky nic moc, často spíš nejsou než jsou. Ale jet se tu dá v úplně v pohodě i bez jeepu! Samozřejmě, že pokud pojedete někam mimo civilizaci, popřípadě se budete chtít dojet na opuštěnou, zapomenutou pláž či k jezírku, počítejte, že cesta bude v nejlepším případě prašná a kamenitá.

Doprava, autobusy guaguas

Asi nejjednodušší (ale taky dražší a o mnoho zážitků ochuzující) je půjčení auta. Všechna místa, kam sme jely autem my, byla dostupná jakýmkoliv autem. Pokud chcete zažít tu pravou dominikánu, vřele doporučuju místní autobusy, jezdí často a všude. Občas jsou fakt narvaný, ale my jako cizinci skoro vždycky seděly, někdy máte prcka na klíně, jindy pomáháte dolovat a podávat zavazadlo. Občas přistoupí děti prodávající něco sladkého, popřípadě řidič na požádání zastavil u místního “empanada, pica pollo“ stánku. Vlaky tady nejsou a na některé výlety je nezbytné zaplatit loď (blíže popsáno v konkrétních článcích).

Řízení auta

S dopravou a půjčení auta samozřejmě souvisí, pokud auto neplánujete, patříte mezi štastlivce a můžete tento bod přeskočit. Pokud půjčení auta plánujete, tak řekněme, že stále musíte být ve střehu, připraveni na všechno a čekat nečekané. Taky se nenechte rozptylovat troubením, které tady znamená asi všechno od “ahoj“, přes “pozor jedu“ po “dneska mám dobrý den“, popř.“konečně jsem to zapíchl v práci“, apod..

Asi nejšílenější bylo 3 milionové hlavní město Santo Domingo. Obecně všichni se všude cpou, motorky si myslí, že můžou cokoliv, každý vám něco nabízí způsobem, že to vypadá, že skáče pod auto. Všude ruch, všichni (kromě vás) troubí. Některé semafory se ignorují, jiné ne. Přednosti na kruháčích jsou mi stále záhadou, většinou počítejte s tim, že ji nemáte a musíte pustit ty, co na kruháč vjíždějí (ovšem občas slušně zastavili). V podstatě máte štěstí, když dopravu řídí policajti. Aspoň je poslouchají všichni. Na vesnicích není takový chaos, ale musíte počítat s tím, že přibývá lidí ignorujících semafory, vlastně jakékoliv značení a psů povalujících se na silnici. Předjíždění bych shrunula asi takto: “již je experimentálně dokázáno, že 3 auta se na silnici o dvou pruzích vejdou“. A abych nezapomněla, dopravní ukazatelé jsou výjimkou, nepočítejte, že jich moc potkáte. Takže buď GPS nebo jako my, ptát se, ptát se a ptát se J
Na druhou stranu-zvyknout se na to dá, nakonec se se všude taky nějak nacpete. V zácpách se jede pomalu=spíš stojí J, takže máte na všechno dost času. A ruku na srdce, nakonec si taky užijete beztrestné přejíždění dvojité plné!

Pozor na motorky!

Na co fakt dávejte pozor, jsou motorky: jezdí všude, vpravo, vlevo, v protisměru, před vás…..a hlavně rychle, v pro nás obecném chaosu je hodně lehký je přehlídnout.

Hygiena

Řekněme, že trochu záleží na vás, já sem tak trochu popelnice s docela vycvičeným žaludkem, takže to tolik nehrotim. Maminka víc předvídá a je pečlivější. Každopádně nikdo z nás za celou dobu pobytu neměl (díkybohu) žádné zažívací potíže. Maminka s sebou měla malou lahvičku s desinfekcí na ruce a vlhčený ubrousky. Ty se používaly např. když jsme si daly něco ve stánku na ulici. Jídlo bylo v pohodě (aspoň to z našich stánků). Maminka taky radši vždycky pila jen balenou vodu, my se Sábou to tolik nehrotily. Ze začátku sme se ptaly, jestli je voda z kohoutku pitná nebo ne (vždycky byla), pak už sme se ani neptaly. Ovoce a zeleninu sme vždycky umývaly, což teda děláme i doma, takže bych řekla, že nic extra. Samozřejmě sme nevymetaly ty nejzapadlejší zákoutí a nejzaplivanější restaurace nebo stánky.

Ceny a Tips (dýška)

Ceny si myslím, že hodně záleží na způsobu cestování. Co jsme tak postřehly, tak “resortní ldi“ platí za “resortní výlety“ výrazně vyšší “resortní ceny“ než my samoorgaizátoři. V Lonely Planet byly většinou resortní ceny (podrobněji popsáno ve článcích). Pokud cestujete po vlastní ose, tak se asi dá i lecos usmlouvat, ale to my moc nezkoušely, protože za : a) nám to v 99% nepřišlo přepálený, nevíme kolik co přesně stojí, jak to tu funguje a nechcem z nikoho dělat automaticky šmelaře za b) sme turisti a dominikánci stejně ví, že se tam prostě chcem podívat a klidně to zaplatíme.

Občas nám přišlo, že nás trochu natáhli v autobuse. Ubytování os/noc se dalo docela v pohodě sehnat kol 10 USD. Jídlo je samozřejmě jak co, ale nebylo nijak drahý a nikdy nám nepřišlo, že by nás někdo zkusil natáhnout, ani sme nikdy nezkoušely smlouvat. Doprava, samozřejmě záleží na vzdálenosti, ale řekla bych, že ceny jsou dost podobné (trochu levnější) cenám busů v ČR. Výraznou položkou bylo půjčení auta se všema možnýma i nemožnýma pojistkama, cca 40-50euro/den. Auto doporučuju zarezervovat z domu, a to trochu dřív než já, cca hodinku před odjezdem. Co se týče spropitného, čekaly sme, že budem dížkovat jak divý, všude sme četly, že za jakoukoliv pomoc nebo radu se čeká spropitné. Naše zkušenost je, že to, až na pár výjimek, není pravda, dýška se očekávají v resortech, kam jezdí primárně američani, kteří takto fungujou. A obecně v Santo Domingu a některých turisticky populárních destinacích si lidé řekli o spropitné popř. se tvářili, že nějaké očekávají. Každopádně rada na ulici nebo naložení batohů řidičem nic nestojí. Naše dávání dýšek bylo trochu pocitový, něco jsme daly jen výjimečně a možná, že proti americkým turistům to nebyla nějaká pecka, na druhou stranu bych řekla, že na dominikánské poměry dost v pohodě.

Letenky

Jak a kde sehnat letenky je už asi na každém, my jsme letěly z Mnichova, obecně lety z Německa jsou do této destinace výrazně levnější než z Prahy. Cestu na letiště nám pohodlně obstaral Flixbus. Nazpátek našla Sába včasnou jízdenku na vlak, taky za super cenu. Takže cesta se vším všudy cca 15000 Kč a po krásných 5ti hodinách v busu, 3hodinovém zevlování na letišti a 10,5 hodinovém letu se ocitáme v Dominikánské republice.