Republica Dominicana no problema
Letiště Punta Cana . Už letiště nám přijde trochu úlet, vedle přistávací dráhy je lesík, letištní hala má slaměnou střechu a vlastně ani není celá uzavřená „i když taky na co tady, když průměrná teplota je 25C ?“, napadá nás. Snažíme se sehnat nějaký inforcentrum. Marně. Tak se někoho ptám a ten nás posílá ven z haly, přes parkoviště a pak někam doleva. Děláme první chybičku, že ingnorujeme směnárny v příletové hale. Kurz tu sice nebude nic moc, ale stále to bude levnější než platit na ulici dolarama!!! Takže určitě je dobré rozměnit alespoň malý obnos na cestu, popř nějaký ubytování!!!
Ulička slávy
Procházíme “uličkou slávy“ (pracovní název pro koridor kudy jdou všichni turisti a všichni místní se vás snaží ulovit a za nehorázný peníze někam popovést). Bohužel, většina příchozích po chvíli rozpačitého rozhlížení se a váhání, zamíří k příslušným delegátům či řidičům, na ten zbytek=my 3 s batohama, se místní podnikavci vrhnou jako supi.
Městská doprava? Ptejte se raději hlídače
Dnešním cílem je co nejvíce přiblížit k prvnímu cíli Playa Limon, kterou zná pod tímto názvem pouze náš Lonely Planet. Jako první záchytný bod volíme městečko Higüey. Taxikáři v nás evidentně vidí solidní rito a předbíhají se ve skvělých nabídkách mezi 20 -25USD/osoba za odvoz. Když se ptáme na veřejnou dopravu, tak svorně tvrdí, že jinak než tágem se tam nedostaneme. Chvilku sme trochu na vážkách, ale s díky odmítáme (tágo se bude za tuhle cenu dát vzít i za 30min…;-) ) a pokračujeme přes parkoviště. U výjezdu z parkoviště se opět ptáme na veřejnou dopravu, tentokrát pana hlídače, ukáže nám silnici vedoucí na hlavní a prý až dojdeme na kruháč, tak hned doprava. Tam taky okamžitě vidíme zastávku J a cca za 5 minut přijíždí autobus, co jede do Higüey.
Busem do Higüey
Je to přibližně hodinka cesty, byl v tom zahrnut i jeden přestup, evidentně plánovaný a zaplatili sme každá 3USD-tady jsme zpětně zjistili, že nás o dolárek natáhli. Jak se autobus plní, tak maminka dostává na klín mimčo a Sába se dává do řeči s místnákem Willym, který bydlí v Higüey a nakonec nám pomáhá i rozměnit peníze a ukazuje hotel. S výměnou peněz to tu taky funguje ftipně, moc bank tu není a když tak mají špatný kurz nebo nějaký další poplatky, takže všichni mění na ulici, ale to vám musí ukázat někdo místní. Např. típek nás zavedl do internetové kavárny, na jejíchž dveřích visel papírek 1USD=45 RD. Pak nám ukazuje příjemný hotel, kde za supr 3lůžák platíme 1900RD. Maminka je unavená, tak de spat a my dem na průzkum města a ochutnat místní pifko. Ani nestihnem vyjít na ulici a dáváme se do řeči s dalším místňákem, bydlí ve Vídni, přijel na dofču domů a prej jestli nechcem jít na pifko? Haha, tak určitě .
Dominikánské bary
Dole nás nabírá jeho kámoš a dem objevovat typické dominikánské bary, velký parket, pár stolů a barových židlí, hlasitá hudba a na baru rum nebo pivo. První zkoušíme pivo “President light”, není špatný, ale moc dlouho se taky pít nedá. Brzo přecházíme na rum-ten se objednává na flašky, dostaneme nádobku s ledem, k tomu si doobjednáváme colu a každý si dolejvá. Brzy se zkoušíme naučit tančit místní merengue. Sába má talent a válí, já alias kus špalku se radši rychle vracím ke svému drinku . Ve 2 ráno zavírá bar, ale party pokračuje, kluci berou motorky, vyjeveně koukáme, že můžou řídit, když pili? Odpovědí nám je: “No problema, Republica Dominicana no problema.” Tak Rakousko to není,no….berem drinky a jedem. Mimochodem na helmy si tu taky nikdo moc nehraje. Míjí nás policajti, taky na motorce a bez helem. Nevím jak, ale zkouším předstírat, že to co mám v ruce vůůůbec není alkohol a vlastně, že na žádný motorce bez helmy nesedim. Pak říkám Sábě: “jeli kolem nás policajti.” Sába na to:”já vím, nás i zdravili.” No co,tak to asi zapijem J. Další bar taky brzo zavírá, naštěstí! Kluci vypadají, že by ještě pokračovali, ale máme dost. Vracíme se na hotel a dem spat. Ráno, vlastně tak za 3-4 hodinky, vstávačka.
Přidat komentář