• Menu
  • Menu

Silvestr U čtyř pánů – horám zdar!

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Liberecký kraj » Silvestr U čtyř pánů – horám zdar!

Mlha a zima kam se podíváš

Je pár dní před Vánocemi a od Ifči nám (mě, Ajce a Jéňovi) přichází zpráva: „Hoj hoj hoj, tak šťastný a veselý všem! Toto je takový mini dárek pro vás- hecla sem se a začala kout pikle na toho silvestra… Takže odjezd 31.12 ráno. Ubytovací kapacita k prohlédnutí zde. .Nahoře je 1x dvoulůžák, dole druhý, ten ale slouží i jako společenská místnost, tak možná pro sichr vezmu ještě stan. Toalety jsou za chatou, pro případné zájemce o ostatní sociální zařízení, prakticky kdekoliv (kromě toalet). Doprava: viz foto, nahoře přibyla zahrádka na sáňky a lyže (ale všichni účastníci zájezdu pojedou povinně uvnitř).
Cesta výstupu a sestupu: tady nechám prostor i vaší fantazii- já sem si říkala, že nahoru můžeme kolem Mumlavy, přes Voseckou, na hřeben a cestou Česko-polského přátelství, pak uhnout na pramen Labe, odkud je to na úbytko „coby kamenem dohodil „. Cestu zpátky bych šla přes Růženčinu zahrádku na Dvoračky (hospoda) a Ručičky na Studenov, odkud se spustíme zpátky dolu do Harrachova. Program: Po příchodu na ubytování následuje volný program – tipuju, že se ubytujeme a dáme si něco na zahřátí, je tu možnost fakultativního výletu – dle nálady a počtu zájemců, na Labskou boudu, popř. Sněžné jámy. Poté opět volný program, o půlnoci slavnostní přípitek a pokračování volného programu! Budeme muset vymyslet kolik a jakých věcí s sebou-takže i na toto téma očekávám spoustu zajímavých a podnětných příspěvků!
Horám zdar!“

Vyrážíme!

Vyrážíme

Je 31.12. ráno. Sraz máme v 9h u nás doma. Dáváme si společnou snídani a pak začínáme přehazovat věci a jídlo z batohu do batohu, tak aby se to hezky naskládalo do auta. Venku na nás čeká červená felda s dřevěnýma sáňkama na střeše. Pořizujeme fotku a vyrážíme do hor směr Harrachov! Venku je hnusně, začíná trochu pršet. Doufáme, že to na horách bude lepší! Těšíme se na sluníčko a krásné výhledy…

Svačinka na parkovišti v Harrachově, venku prší

Povídáme si a cesta ubíhá rychle. Cestou ještě tankujeme, protože naše limuzína trošku žere, ale jinak už nikde nestavíme, až se ocitáme na centrálním parkovišti v Harrachově/100 Kč/den/. Celá plocha je pokrytá rozbředlým sněhem a loužemi. Venku je zima, pomalu padá mlha a prší stále víc. Achjo, počasí nám náladu teda rozhodně nezlepšuje. Má být takhle až do 17h. Vyndáváme svačinu a přemýšlíme, jak budeme postupovat. Necháváme věci v autě a chceme si zajít na pivko a v teple počkat jestli se třeba nezlepší počasí. Okolní hospody už ale mají soukromé akce pro hosty, takže nás nikde nechtějí pohostit. No nic, nevadí. Vracíme se k autu a připravujeme se k odchodu. Na sáňky nakládáme všechno jídlo, stany a spacáky.

Naše sáňky skorosamohonky

Ifča si chce vyzkoušet svoje skialpy a tak jsme se domluvili, že potáhne sáňky s nákladem. Zapřahujeme Ifču a vyrážíme. Když asi po 20 minutách štelování našeho improvizovaného spřežení z odtahového lana a několika gumicuků konečně vyrážíme, po pár krocích po pěšině zjišťujeme, že se tato cesta bohužel na naší cestu nenapojuje… Už se nám nechce vracet, a tak přenášíme sáňky přes silnici až na naší cestu. Míříme na Voseckou boudu.

Zastávka na pivo U lišáka

Cestou na Voseckou boudu

Po pár krocích se objevujeme u srubu U lišáka. Ajka má stále chuť na slíbené pivo, a tak parkujeme sáňky a jdeme na jedno. V teplíčku je nám dobře, ale už jsou skoro 4 hodiny odpoledne, a tak vyrážíme dál. Pokračujeme stále po cestě a asi po hodině stavíme na teplý čajík s rumem a malou sváču.

Zastávka na čajík s rumem

Mlha houstne, pomalu se začíná stmívat a my ještě ani nezačali pořádně stoupat. Ajka po cestě ztratila košíček od hůlky a tak se obrací a mizí ve tmě. Sáňky jsme vytunili červeným blikajícím světlem.

Na cestě, směr Vosecká bouda

A tak jediné co celou cestu vidím jsou siluety stromů, siluety kráčejících osůbek a červené blikající světlo. Slyšíme blížící se hlasitý zvuk a skrze stromy začíná pronikat ostré světlo. Projela kolem nás rolba, která nám krásně urovnala cestu. Konečně jsme u Krakonošovy snídaně, odkud začínáme stoupat. Chceme pomoc Ifče, ale jako vždy – nechce. Míříme na Voseckou boudu. Mlha je hustší a hustší.  Mohutné kmeny stromů se vynořují z mlhy. Už aby vykoukla Vosecká bouda. Ifčin náklad na saních je opravdu těžký, a tak občas zastavujeme, aby si odpočinula. Pokračujeme dál. Po pravé straně už se objevují tyče vyznačující cestu. Najednou slyším jak přede mnou Jéňa volá“ Pozor támhle se někdo plazí!“ Všichni už jsme trošku unavení, máme hlad a žízeň a tak není divu, že jsme chtěli jít zachraňovat zapadlý pařez…

před Voseckou boudou

Vosecká bouda

Konečně se v dálce objevuje oranžové světlo, které se nám s našimi kroky stále víc a víc přibližuje. Parkujeme sáňky a doufáme, že nás na Vosecké boudě přijmou a dají nám aspoň pivo. Už je hodně hodin, měníme tedy původní plán – dojít na Labskou, a při naší poslední příležitosti si dáváme točený pivo a objednáváme snad polovinu jídelního lístku. Hrachovou polévku, smažák, guláš, lívance… pak ještě svařáček, grog a horkou čokoládu. A nakonec ještě tlačenku. No my se máme… Zapomněla jsem vzít chleba a kafe na ráno, a tak prosím a dostávám tři porce kávy do pytlíku a půlku chleba za pár korun. Při pohledu z okna se nám ven moc nechce, ale cesta je ještě dlouhá. Loučíme se, přejeme si k Novému roku a vyrážíme!

Na Vosecké boudě
Vosecká bouda

Bloudíme v mlze

Viditelnost se ještě zhoršila, takže vyndáváme čelovky. Vyrážíme po urolbované cestě, když po chvilce cesta končí. Vyrazili jsme špatným směrem. Nevíme kudy dál. Vracím se tedy zpět na chatu a ptám se na cestu. „Za týpíčkem hned nahoru.“

Konečně rozcestník, po červené ke čtyřem pánům

Pokračujeme, snad už po správné cestě, po hřebení. Fouká vítr a kromě pár stromků a tyčí trčících ze sněhu nic nevidíme. Chvilku je ještě sranda a povídáme si. Pak ale uticháme a všichni se těšíme až narazíme alespoň na rozcestí, které nám ukáže jak daleko ještě půjdeme. Stále víc obdivuji Ifči výkon. Sem tam jí pomáháme tlačit, ale Ifča je skvělá a celou cestu to v podstatě zvládá sama. Těším se až dorazíme k bivaku. Jen aby tam někdo nebyl…
Už skoro ztrácíme naději, že objevíme nějaké rozcestí. Vítr sílí a sníh se místy boří. Konečně rozcestí, které ukazuje směr pramene Labe. Po dalších 20 minutách se konečně objevuje ukazatel „U čtyř pánů 2km“. No ještě je to kousek, ale aspoň už víme, jak na tom jsme.

U čtyř pánů – obsazeno!

Když se blížíme k bivaku, vidíme v dálce světlo a postavu se psem. Nakukujeme do bivaku a s „velkým zármutkem“ zjišťujeme, že je obsazený… No, nedá se nic dělat, dneska budeme stanovat. Domlouváme se, že můžeme využít alespoň spodní patro, jako takovou „společenskou místnost“. V bivaku jsou 2 kluci, kamarádi, kteří chtěli uniknout od oslav Nového roku… Říkáme, že nebudeme moc hlučný a že se rádi podělíme o jídlo a pití. Nepijí, ale teplý čaj si dávají s radostí. Vaříme svařáček a na plastové talíře připravujeme s Ajkou jednohubky. Máme jednohubky s tvarůžkovou, tuňákovou a česnekovou pomazánkou, sýry, salámy, caprese i s balsamikem a nějaké ovoce a zeleninu. Ifča s Jéňou venku mrznou a připravují stany. Když jsou stany pevně ukotvený a ležení je taky připravené přesouváme se všichni do společenské místnosti.

Novoroční občerstvení, to se máme!

 

Silvestr

Zapalujeme romantické svíčky, které taky trošku zahřívají místnost (i bez dveří je zde výrazně tepleji, než venku, kde je stále mlha a fouká silný vítr). Povídáme si, ujídáme dobroty a popíjíme. Ani nevnímáme čas, když najednou Ifča oznamuje, že za 2 minuty je půlnoc! Bouchám šampaňské a rozlívám ho do připravených plastových šampusek s mraženými jahodami (které se po cestě trošku roztekly). Ještě zapalujeme slavnostně prskavky!

U čtyř pánů

Kolem 1. hodiny nového roku zastavuje u bivaku sněžný skútr. Zveme 2 celkem vrávorající postavy dovnitř na chlebíček a panáka. Zvedají se a jdou k nám. Nejmenovaný majitel Vrbatovy boudy usedá na, do sněhu vytesané, schody. Zapomněli batoh na Labské boudě, a tak se pro něj museli vrátit, teď už míří zpátky „domů“. Rozmlouváme nad architekturou zdejších chalup a zjišťujeme spoustu zajímavých názorů a myšlenek. Náš rozhovor zde pro cenzuru popisovat nebudu, ale loučíme se s hlavní myšlenkou, že „katedrálu sv.Víta dojebeme tím, že jí předěláme na roubenku se zasranejma vyřezanejma srdíčkama.“ Rolba mizí v mlze.. Snad kluci dobře dorazí. Ještě chvilku povídáme a kromě Ifči a Ajky, který pak popíjejí ještě do ranních hodin, uleháme do spacáků. Kluci do horního patříčka bivaku a já s Jéňou do stanu.

Nejmenovaný majitel Vrbatovy boudy…

Novoroční spaní ve stanu

V noci je pěkná zima a do stanu buší silný vítr. Třikrát musím vylézt do té zimy na záchod. Ráno mě budí oranžově svítivá plachta mého stanu. Doufám, že je venku hezky, ale bohužel je to jen světlo. Venku je stále mlha. Plachta našeho stanu tancuje v rytmu větru. Slyším hlasitý rámus, jak kdyby nad námi letěl vrtulník. Vybavuji si odjezd skútru a doufám, že se jim nic nestalo. Naštěstí je to jen rolba, která upravuje cestu. Ze stanů vylézáme kolem 11 hodiny. Dáváme si dobrou snídani a dopíjíme svařák. Nějakému náhodnému běžkaři vaříme na zahřátí čaj.

Zamrzlý stan
Ifča, Jéňa, já a Ajka

Sestup do údolí bez krásných výhledů

Balení nám zabírá celkem dost času, a tak měníme plán a až kolem 13h vyrážíme po zelené směrem do Harrachova přes Krakonošovu snídani. Sníh se nám boří pod nohama. Ifča se chce projet na skiaplách, takže vymýšlíme, jak dolů dopravíme sáňky. Několikrát zkoušíme různě přehazovat věci, aby na nich mohl někdo jet, ale sníh se moc propadá a náklad je moc těžký. Ifča tedy nakonec táhne sáňky i dolu. Je to ještě náročnější, než cesta nahoru. Každou chvíli se sáňky převracejí a my je musíme rovnat. Když už jsme níž a přibližujeme se Mumlavě, musíme překonávat i vodní překážky.

Andrejka jede!
Andrejka na zemi

Jednou málem Ifča zahučela se sáňkama do potoka, ale naštěstí minula díru o fous. Od Krakonošovi snídaně už cestu známe z předešlého dne, a tak bereme sáňky a vysíláme Ifču, aby si alespoň kousek užila (i když už to není žádný kopec spíš rovinka). Ajka se marně snaží rozjet sáňky. Chvilku jí táhnu, ale pak už to opravdu nejede, a tak mlčky pokračujeme směrem k parkovišti. V 18h balíme věci do auta a vyrážíme domů. Po cestě ještě zastavujeme v pizzerii v Malé Skále na teplou večeři.

Balíme a jedeme domů

Happy New Year!

I přes velice špatné počasí se výlet podařil a rozhodně máme na co vzpomínat! Příště to vidím na nějaký teplejší rajón!

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *