Přírodní rezervace Homolka spolu s bývalými vápencovými lomy a Pacoldovou vápenkou tvoří významnou část v krajině České republiky.
Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).
Přírodní rezervace Homolka spolu s bývalými vápencovými lomy a Pacoldovou vápenkou tvoří významnou část v krajině České republiky.
Všichni se vrací stejnou cestou, my jediné plánujeme jít druhou stranou. Trošku mě znervózňuje, když doktor oznamuje, že je to značené jako „lehce nebezpečné“.
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Cesta ke Cabaně Dolores Ráno se od Benasque ukazuje modrá obloha. Nakonec tedy asi zkusíme bivak, který nám poradila Dolores. Snídáme hrachovku a česnečku. Při popíjení čaje luští Ifča křížovku. Chvilku ještě posedáváme a čekáme co se vyvrbí z oblohy. My i naše spolubydlící máme pro dnešek dvě varianty. Pokud bude pršet sejdeme s Ifčou do města, ona zůstane ještě den...
Propast Macocha Macochu jsme navštívili v neděli o státním svátku 5. července. Vstupenky jsme měly rezervované několik měsíců dopředu. Návštěvnost ten den byla velmi vysoká. Jméno má prý propast podle zlé macechy, které byl na obtíž nevlastní synek, a proto se jej chtěla zbavit. Lstí jej vylákala k samému okraji jícnu a shodila dolů. Chlapec měl však štěstí ...
Z Cabaña d´Angllos do Refugio De Pescadores Budím se hrozně brzy. Nechci nikoho vzbudit, tak se snažím ještě usnout, ale nejde to. Konečně se začíná ze spacáku soukat můj soused, tak vstávám taky (už to nebude jen na mě). Je celkem zima. Nutela ve skle Do deníku si zapisuji poznámky o našich spolubydlících: Angličanka cestuje všude se svým přítelem, který je o hlavu...
Z Refugi Nou de Besiberri do Cabaña d´Angllos Ifča má dnes narozeniny! Ráno jsem vzhůru asi od 6hodin. Skrze průhledný pás ve dveřích, sleduji ze spacáku, jak venku pomalu začíná svítat. Dlouho se rozmýšlím, jestli půjdu nebo ne, nerada bych někoho vzbudila. Nakonec ale rychle beru bundu a foťák a co nejtišeji proklouzávám ven. Je chladno, ale východ hraje všema...
Sestup z Col d´Abellers na Refugi Nou de Besiberri Ifča: „Chyť se tady, ruku dej sem.“ Chci se chytit kamene, který se najednou odlomí a letí dolů: „Tam ruku nedám!“ Ifča: „No tak ji dej jinam.“ Já: „Ale kam?“ Ifča s hlubokým nádechem: „Ach…. Tak třeba sem. Zkus tenhle kámen.“ Zkouším kámen, na který mi Ifča ukazuje, ten naštěstí vypadá, že drží pevně. Ifča: „Neboj...
Výstup na Besiberri Sud V 7 vstáváme. Ifča jde pro vodu na vaření. Snídáme polévku s krevetama a citronovou trávou. Úlet. Ze zbytku vody ještě vaříme čaj. Polévka hezky voní, ale umělá chuť prášku všechno ostatní přebíjí. Balíme a vyrážíme směrem k jezerům Estany Gémena. Stoupáme lesem po velmi strmé pěšině, ale překvapivě se jde celkem dobře. Divoké koně Ifča má...
