Diana Beach
Odlet s Rwanda Air byl posunutý z 2,40 hod. na 3,30 hod. Letadlo bylo poloprázdné a během 50ti minutového letu jsme dokonce dostali bagetu a pití. Do Nairobi jsme přiletěli v 5,45 hod., chvíli jsme čekali na místní bus, který by nás převezl na Terminál 2, ale nakonec jsme si vzali raději taxi. Do Mombasy jsme pokračovali s leteckou společností Five fourty v 7 hod. a do Mombasy přiletěli po 50 minách. V 8 hod. jsme tedy byli na letišti v Mombase, ale bohužel bez zavazadel. Sice jsme se v Entebbe 5x ptali, jestli zavazadla doletí až do Mombasy, ale holt se nezadařilo.
Naštěstí se nás ujala jedna zaměstnankyně letiště, která za pár dolarů slíbila, že jakmile zavazadla dalším letem dorazí, pošle s nima na náš hotel svého bratrance. Vyšlo nás to na dalších 50 USD, ale lepší, než čekat do dvou hodin, kdy přilétalo další letadlo z Nairobi, na letišti. Z hotelu Bahari Dhow Beach Villas jsme měli mít zajištěný transport, ale nikdo nedorazil, takže nám paní z letiště zajistila náhradní odvoz. Chtěla si pak za to nechat u sebe Luboše, který ji očividně zaujal.
Na naši prosbu zastavil řidič na chvíli u známé mombaské brány z klů a pak už zamířil k přístavu, neboť jsme potřebovali přejet přívozem na druhou stranu zátoky. Do hotelu, který jsme měli zamluvený předem, jsme přijeli po 1,5 hodině. Po cestě jsme pozorovali život na ulici a oproti Ugandě jsem z toho měla trochu stísněný pocit, byla tady velká špína a všude hořely ohně, na kterých místní pálili plasty.
Bahari Dhow Beach Villas
Bahari Dhow Beach Villas (92USD/osoba/ 2 noci) sice na první pohled působily honosně, ale svá nejlepší léta už mají za sebou. Zamluvili jsme si tu nehezčí vilu v areálu, do které se vejde 6 osob. Vše bylo dost ošuntělé, špinavé a rozbité, ale stejně jsme uvnitř moc nebyli. Po příjezdu jsme si dali v hotelovém baru lehký oběd, Miloš s Martinem vytuhli a já jsem se svlékla do spodního prádla, když plavky zatím nedorazily, a nasávala jsem první paprsky, protože v Ugandě jsem si jich moc neužila. S Lubošem jsme se šli projít po pláži a zarazilo nás, že nikde nejsou žádní lidé, otravovali nás jen místní kluci, abychom si od nich něco koupili. Ochutnali jsme aspoň kokosy, ale ještě nebyly úplně zralé. V jednom z hotelů jsme si objednali pinacoladu a zákusek, ale ani jedno nebylo moc dobré. Pan číšník to nechtěl nechat být a donesl nám dva nové drinky a také jiný zákusek. Sice nám to ani pak moc nechutnalo, ale jeho snahu jsme ocenili. Celý den celkem hodně foukalo, ale odpoledne už to byl fakt docela vichr, což se opakovalo i další dny. Kolem šesté nám konečně přivezli batohy a my se tak mohli dát do parády a vyrazit do 10 km vzdálené restaurace Nomad na úžasné jídlo.
Diana Beach
Po snídani v hotelu, ke které jsme si dali i cavu, jsme strávili celý den na pláži. V podvečer jsme si udělali s Lubošem a Martinem procházku na druhou stranu pláže a došli až do míst, kde už nebyly žádné hotely, ale scházeli se zde místní. Našli jsme si pár mušlí. Na večeři jsme tentokrát jeli do Ali Barbour, což byla restaurace umístěná přímo v jeskyni.
Celé pondělí jsme byli na pláži, teda kromě Miloše, který trpěl v pokoji, protože se den předtím nenamazal a totálně se spálil. Martina zahrnul svým monologem Němec, který v Ugandě dlouhodobě žije – zrovna přestavuje svůj dům, tak s malou dcerkou odjel do hotelu, aby nemusela dýchat prach ze stavby. Očividně ho nadchlo, že si může s někým popovídat německy.
Z naší vily jsme se museli vystěhovat před polednem, ale naštěstí nás nechali zadarmo přestěhovat do vedlejší vily, kde jsme zůstali až do půlnoci. Ve dvanáct v noci pro nás přijel chlápek, který nám před dvěma dny dovezl zavazadla, a za 40 USD nás odvezl na letiště.
Z Mombasy do Istanbulu jsme měli odlétat ve 4.25 hod., ale nakonec byl let posunut na cca 5 hodin. V Istanbulu jsme byli v 11.30 hod., dali jsme si rychlý oběd a ve 13.40 hod. jsme pokračovali do Prahy, kam jsme se dostali ve 14,30 hod. Počasí v Praze bylo fajn, ale po cestě do Krkonoš bylo dost nachumeleno, takže jsme si návrat náležitě užili.
Foto: M.Šálek, M.Mikšovský, S.Kasperová
Přidat komentář