Castara
Po snídani jsme se opět vydali na stop a nechali se vyhodil na vyhlídce nad zátokou Englishman´s Bay. Sešli jsme k ní s tím, že tady strávíme nějaký čas, ale ten se nám nakonec zkrátil jen na něco víc než půl hodiny, protože začalo docela silně pršet. Schovali jsme se pod palmy a čekali, až se počasí umoudří. Společnost nám dělal jeden děda se svým nesmírně ukecaným dvanáctiletým vnukem.
Další auto nás vzalo na vyhlídku nad zátokou Parlatuvier Bay. Opět pršelo, takže jsme si sedli do baru, ze kterého byl kouzelný výhled. Bylo to poprvé, co jsme někde museli předkládat certifikát o očkování, aby nás pustili dovnitř. Jakmile pršet přestalo, sešli jsme dolů na pláž, ale koupat jsme se už nemohli, tak jsme znovu zamířili na silnici s tím, že zkusíme dalšího stopa a dojet do Charloteville na severu ostrova.
Charloteville
Když zastavila dodávka, okamžitě jsme naskákali na korbu. Paní, která seděla vedle řidiče, byla trochu překvapená – nevěděla, že chceme svézt, myslela, že se chceme jen na něco zeptat. Když jsme jí řekli, že potřebujeme do Charloteville, odpověděla, že nemáme šanci dostat se tam autem. Prý bude lepší, když si pronajmeme loďku. Byla i s manželem tak hodná, že nás svezli do přístaviště a jednu loďku nám domluvili. Původní cenu 500 TTD jsme usmlouvali na 250 TTD, ale myslím, že kdybychom nabídli ještě méně, klidně nás vezmou. Než nám připravili loď, pozorovali jsme v přístavišti krásné rejnoky. Takhle z mola to bylo mnohem příjemnější, než když den předtím Míša vylítla z moře, protože jeden rejnok proplul těsně kolem ní.
Pláž v Pirate’s Bay
Pluli s námi dva místní rybáři a tvrdili, že cesta bude 15-20 minut, ale nakonec to bylo dobrých 40 minut v docela silných vlnách. Bylo to parádní dobrodružství, ale byla jsem ráda, když jsem zase měla pevnou půdu pod nohama. Vystoupili jsme na pláži v Pirate’s Bay cca 1,5 km od centra městečka. Tahle pláž je známá tím, že se tady natáčeli Piráti z Karibiku.
Po chvilce jsme se vydali do centra, kde jsme si dali rychlý oběd a já s Milošem jsme vyrazili na vyhlídku nad městem Flagstaff Hill. Míša s Janou v klidu dojedly a šly odpočívat do Pirate’s Bay.
Cesta na vyhlídku byla sice jen 3,5 km, ale první třetina vedla po neskutečně prudké asfaltové silnici. Nechápu, jak tudy mohou vyjet auta. Další třetina už byla po pěšince a téměř po rovině, zato konec cesty se opět strmě zvedl a cesta byla skrz divoký les. Nahoře na kopci bylo asi šest aut, které sem dojeli oklikou hezky po silnici. Lidé tady měli pikniky a dokonce jsme viděli i jednu oslavu narozenin. My jsem se chvíli kochali nádherným výhledem a pak už jsme zase rychle běželi dolů, protože jsme nechtěli jet na lodi za tmy.
Dole v Charloteville jsme se stavili v obchodě a asi za 10 minut dorazily i holky s tím, že je naši „kapitáni“ varovali, že musíme co nejdřív vyrazit na moře, protože po setmění je už plavba zakázaná. I zpáteční cesta byla dobrodružná, i když už asi nebyly tak velké vlny, protože se naše posádka stačila docela slušně zkouřit. Naštěstí to už asi mají v krvi, takže nás chvilku před západem slunce v pořádku vysadili v Parlatuvier.
Do Castary jsme si opět stopli auto – řidič tam sice původně neměl v plánu jet, ale náš kapitán byl jeho bratranec a my byli asi ve vesnici už profláknutí, takže o nás věděl a rozhodl se nám pomoci a dovézt nás až domů.
Večer jsme zašli za Míšou a Jožem do jejich penzionu, kde jsme se dozvěděli, že nás den předtím viděli na Gilpin trail. Prý byli někde vysoko nad vodopádem, samozřejmě na cestičce, a viděli nás dole pod sebou. Snažili se volat, ale my je neslyšeli. No škoda – kdybychom si jich všimli, mohli jsme si ušetřit krušné chvilky.
Pondělní dopoledne jsme strávili na pláži spolu s Míšou a Jožem, ale počasí nebylo nic moc, nakonec nás vyhnal déšť. Slováci ten den odjížděli na jih ostrova k Pigeon Point, kam jsme za nimi chtěli o den později dorazit.
Celý zbytek dne jsme už vlastně proflákali na chatě, protože střídavě celý den pršelo. Uvařili jsme si odpolední kávu a naivně sice vyrazili na procházku, ale po 10 minutách jsme opět zmokli, takže jsme to stočili zpátky na chatu. Míša s Milošem pak ještě skočili do pekárny a konečně přinesli nějaký jiný chleba než toastový. K večeři jsme si z nakoupených zásob uvařili rizoto. Miloš nám mezitím dal kuchařské rady, hlavně nás pobavil svým receptem na baštašutu.
Přidat komentář