Krásné albánské město, Berat
Naším dalším a posledním cílem je, prý jedno z nejkrásnějších albánských měst, město Berat. Musíme k němu odbočit od pobřeží zpět do vnitrozemí. Je to docela zajížďka, ale stála za to. Podél pobřeží jedeme ještě notný kus až k městu Vlore a pak opět stoupáme do hor. Cesta je dlouhá, ale stále je na co se dívat. Na své si v Albánii přijdou milovníci industriální archeologie, podél silnic často narážíte buďto na torza, nebo polorozpadlé budovy opuštěných továren a výroben kdo ví čeho, vše to jsou pozůstatky z doby vládnutí stalinistického experimentátora Envera Hodži.
Daří se nám zaparkovat a vyrážíme hledat ubytování. Volno je téměř všude a tak si vybíráme. Nakonec se ubytujeme ve stylovém guest housu přímo v centru starého města. Charakteristickým rysem Beratu jsou bílé, terasovitě na sebe vrstvené domky s červenými střechami, které se rozkládají do obou svahů podél řeky Osum, nad městem se tyčí Beratský hrad.
V Beratu trávíme tři noci a stále je co objevovat Docela úžasný je hrad nad městem, ne snad kvůli hradu samotnému, ale především kvůli původním, obydleným uličkám, kde jako by se zastavil čas a kde normálně žijí lidé. Samozřejmě všude kolem jsou turistická lákadla, kavárny a hospůdky, ostatně jako na každém jiném albánském bazaru, navíc je možné se zde i ubytovat. Nevýhodou ale je, že jste docela daleko a do kopce od zbylého města.
Zažíváme parádní okamžik, kdy při potulování uličkami nás albánsky osloví paní, gestikulací nás zve k sobě na malý dvorek a nabízí kávu. Proč ne ? Objednáváme si turka a paní za chvíli přichází s podnosem s kávou, skleničkami rakije a sladkou tečkou, kandovaným melounem. Pak si sedá k nám ke stolu a sleduje jak nám chutná… Samozřejmě je to vše za peníze, ale je to milé.
Ještě k tomu jídlu, nemůžu opomenout první snídani v našem ubytování. V celém domě jsme jediní a u mladé holky, která nás ubytovala, objednáváme snídani na 8 hodin ráno. Přicházíme přesně a potkáváme paní, která se motá po kuchyňce a uklízí. Gestikulací se ptáme na snídani, paní chvíli přemýšlí, pak nás vyvede před dům a ukáže na nedaleký, poměrně luxusní hotel. V hotelu je zrovna početný zájezd ruských turistů a snídá z bufetového stolu. Docela si dopřáváme, bohatá snídaně je předpoklad na dobře strávený den, že.. Snídani uzavíráme dobrou kávou od číšníka a vracíme se do našeho guest housu. Tam nás vítá naše mladá recepční a ukazuje na prostřený stůl, kde nás čeká snídaně..vysvětlujeme, že už jsme bohatě posnídali v hotelu, kam nás poslala uklízečka, je to přece domluvené, ne ?? Holka koulí očima, uklízečka se tváří, že tam vlastně dneska vůbec není, docela jsme se pobavili a posnídali na účet ruského zájezdu.
Vzhledem k tomu, že Berat je naše poslední zastávka v Albánii, docela si užíváme najednou volného času. Celkem nervózní jsem totiž mailem oslovil Českou ambasádu v Kosovu v Prištině s dotazem na konflikt na hraničních přechodech – po čase dostávám informaci, že přechod, kterým se chceme vracet je volný, takže nemusíme jet zajížďkou přes Makedonii, sláva !! Večery v Beratu trávíme posezením v jedné z mnoha kaváren na pěší zóně a sledujeme cvrkot. Musím totiž zmínit jeden albánský fenomén, a to je pozdně odpolední korzování, zmiňuje se o něm ostatně i text v průvodci. Znamená to, že občané jakéhokoliv města či městečka, všech věkových kategorií, se pěkně obléknou a chodí sem a zase tam, stále dokolečka, nejlépe po pěší zóně a když ta není, tak po ulici. Sledujeme roztodivné módní kreace a těšíme se, že je za chvíli opět uvidíme při pochodování opačným směrem…
Přidat komentář