Den před odjezdem vyrážíme autem proti proudu řeky Osum, chceme si prohlédnout známý kaňon a vůbec se rozhlédnout po okolí. Kaňon nás úplně dostal, svou hloubkou a délkou, raftování na této řece musí být neskutečný zážitek… je pozdní léto a vody v řece je málo, ale už jenom ta představa valící se vody hlubokým kaňonem nahání husí kůži.
Výlet nám zabral skoro celý den a hodně litujeme, že už nestíháme vyjet si do pohoří Tomorr, které je pro Albánce posvátným místem.
Další ráno brzo snídáme a vydáváme se na cestu domů. Cesta proběhla bez komplikací, s kulturní vložkou sledování vzájemné výměny SPZ na hranicích mezi Kosovany a Srby.
Během 15ti dnů nemá turista šanci proniknout do života běžného Albánce, ani rozpoznat opravdovou mentalitu obyvatel, nicméně až na jednu výjimku jsme zažívali vstřícné a nápomocné jednání. Připomínky má moje manželka, ale ty patrně musí mít každá vzdělaná a emancipovaná Evropanka, která je konfrontována s životem v muslimském světě.
Když už jsem se zmínil o výjimce, událost se přihodila i trochu mou vinou. Během jízdy vnitrozemím si Věra všimla velkého srocení lidí a zvířat, hurá, dobytčí trh !! Parkujeme, beru foťák a vyrážíme. Je to docela zážitek a pastva pro oči – upracovaní sedláci jsou svátečně oblečení, pochodujeme mezi skupinkami ovcí, koz, oslů a mul, sem tam kůň a kráva, v koších drůbež. Jsou tam samí chlapi, jediná ženská je Věra, která pochoduje vedle mě a decentně klopí zrak… Na zemi sedí pár prodejců kovářských produktů, ručně kované lopaty, motyky, zvonce a další. Jeden z prodejců nabízí ručně vyráběné zavírací nože, střenky jsou z rohoviny, prostě nádherný suvenýr. Začínám smlouvat, dohadujeme se za pomocí kalkulačky, rázem je kolem nás skrumáž chlapů a radostně vše komentují. Cena je stanovena, sedícímu chlápkovi předávám eura a těším se na nůž. V euforii beru foťák a fotím si vystavené zboží..no a taky trochu chlapíka s noži. Ten dostává hysterický záchvat, řve jak právě rozpáleným železem cejchovaná mula, mlátí věcmi kolem sebe, no paráda… Albánsky neumíme, ale docela tušíme, co nám sděluje. Z obchodu nic není, snažím se vysvětlit, že jsem fotil jenom vystavené věci, ale není to k ničemu. Hrdě si beru zpět svoje peníze a důstojným krokem opouštíme trh…čekám, kdy přiletí kámen nebo něco podobného, ale naštěstí cholerický výstup nemá pokračování. Přihlížející se náramně pobavili, část nám naznačuje abychom vypadli, část cholerika uklidňuje.. Naše největší štěstí bylo asi to, že se jednalo o staršího chlapa, kterému by dělalo problém vyskočit na nohy a začít mě honit.. K tomu focení – obvykle než někoho vyfotím, zeptám se, jestli můžu. Bohužel, tentokrát jsem to, pohlcen atmosférou, neudělal.
Albánie je sice rozlohou malá země, ale koncentrací přírodních zajímavostí je naprosto výjimečná, vřele doporučujeme všem romantikům a dobrodružným povahám.
Přidat komentář