Cesta do Apulie začala tak, že jsem na internetu uviděla fotky restaurace umístěné ve skalním převisu. Trochu jsem zapátrala a zjistila, že se nachází v italském městečku Polignano a Mare. No a o letní dovolené bylo rozhodnuto.
Dostat se v létě do Apulie není žádný problém, protože z Prahy létá do Bari letecká společnost Ryainair, přičemž cena letenky je cca 2.500,-Kč. My jsme odlétali v pondělí 1.července v 6:30 hod. a v Bari přistáli po cca 1,5 hodině letu. Už z Čech jsme si zamluvili a zaplatili auto z půjčovny (také přes leteckou společnost Ryainair). Naše autopůjčovna neměla kiosek přímo na letišti, takže jsme si museli zavolat shuttle, který nás odvezl cca 10 minut od letiště. Chvilku nám to telefonování zabralo, protože nám to hlásilo, že číslo je odpojeno, ale nakonec se na několikátý pokus zadařilo a my byli před přepážkou spol. Noleggio. K našemu nemilému překvapení jsme si však auto nakonec nepůjčili, protože jsme neměli kreditní kartu, pouze debetní – a tu autopůjčovna prostě neakceptovala. Je pravda, že jsme následně v podkladech zjistili, že při půjčení máme předložit kreditku, ale ač jsme si auto půjčovali již mnohokrát, nikdy jsme se s tím v praxi nesetkali, takže jsme to tentokrát podcenili.
V půjčovně je naše situace nepřekvapila, prý se to děje často, nicméně v žádném případě se nesnažili nám jakkoli pomoci. Jediné, co pro nás udělali, bylo, že nás odvezli zpět na letiště. Peníze zaplacené z Čech (cca 7.000,-Kč) nám tedy propadly a my si za mnohem víc museli půjčit jiné auto – tentokrát u spol. Sixt. S Golfem jsme tak z letiště odjížděli o dvě hodiny později, než bylo původně v plánu.
Castellana di Grotte
Naše první cesta vedla do Castellana di Grotte. Tyto velkolepé vápencové jeskyně byly objevené v roce 1938.Je možné jít na prohlídku v angličtině, a to buď na krátký okruh, nebo na delší vedoucí až do tzv. Bílé jeskyně, která je označena za nejzářivější jeskyni na světě. Delší okruh (cca 3km, 16 EUR/osoba) zabere necelé dvě hodiny a rozhodně stojí za to. V jeskyních kupodivu není ani moc zima – kolem 17°C.
Bílé město
Po prohlídce jeskyní jsme se zastavili na zmrzlinu a frappé a pokračovali do městečka Ostuni. Všechny domy zde jsou sněhově bílé, proto je Ostuni označované jako „Bílé město”. Prohlédli jsme si historické centrum a pak už vyrazili do nedalekého Locorotondo – dalšího bílého města v zóně trullů. Trulli jsou typické místní kulaté domečky s kuželovitou střechou. Největší koncentrace jich je v pohádkovém městečku Alberobello(1400 domků). Díky tomu je město od roku 1996 pod ochranou UNESCO.
My jsme si v jednom z trulli zarezervovali ubytování. Majitelé Astra B & B byli dva starší manželé a musím říct, že jsem se nikdy nesetkala s tak ochotnými ubytovateli. Nejprve jsme dostali rozsáhlý výklad o našem domečku, pak jsme si s majiteli museli dát víno jejich výroby a tzv. tarali (malé kulaté suchary, které v Apulii dostanete úplně všude) a nakonec nás chtěli provést i po městě. To jsme ale s díky odmítli, protože jsme si chtěli procházku užít sami, stejně jako večeři v Il Guercio, kde jsme si dali pinsu (místní pizza).
Matera
Druhý den po snídani jsme si prohlédli i vzdálenější místa Alberobella a v 11 hod. odjeli do Matery ležící v oblasti Basilicata. Toto skalní město s jeskynními obydlími bylo prý ještě nedávno ostudou Itálie, protože v jeskynních příbytcích bydleli lidé v příšerných podmínkách. Poté, co byli vystěhování do domů, byla Matera zpřístupněna turistům. Oblíbená je i u filmařů. Město leží na skalnatém kopci vysoko nad řekou, jsou odtud krásné výhledy i na krajinu. My jsme se sem bohužel dostali v den (2.července), kdy se slaví místní největší svátek na počest patronky města Madonny della Bruna, takže nám zabralo hodně dlouho, než jsme našli místo na parkování (během popojíždění jsme zajeli i přímo do historického centra, kde jsme neměli autem co dělat, ale naštěstí to nikdo neřešil). Pěšky jsme si historické centrum tzv. sassi následně také prošli a opravdu to byla nádhera. Navštívili jsme i jednu z přístupných jeskyní, kde jsme si odpočinuli od úmorného vedra.
Přidat komentář