20. dní v Barmě nějak rychle uteklo a my si na tuhle krásnou zemi plnou kontrastů, zvykáme. Dnešní ráno je opravdu velmi chladné a možná, že se nám bude po příjemném počasí stýskat až nás Bagan sežehne svým sluncem. Půjčujeme si kola a jedeme ještě jednou ke starému chrámu Shwe Yaunghwe Kyaung s krásnými dřevěnými okny. Zpět jedeme kolem přístavu s dlouhými pramicemi , plných rybářů a turistů, kteří míří na jezero Inle Lake. Míjíme hlavní třídu s obchody i obchůdky s bambusovými výrobky. Je po 11. hodině a měli bychom opustit hotel. Autobus odjíždí až večer a tak si za pár dolarů prodlužujeme pobyt a pokoj máme až do odjezdu.
Máme ještě spousty času a tak si to náramně užíváme. Za ta léta cestování již zaběhlý rituál, také si užít trochu luxusu. Jdeme do restaurace Viewpoint Hotel. Krásná restaurace s nádhernou terasou, příjemná obsluha a já se náramně těším nejenom na báječné jídlo, ale i na dobré kafíčko. Restaurace a celý resort patří švýcarskému majiteli a to je také vidět. Nemůžeme vynechat ani sklenku myanmarského bílého Savignonu. Úžasné, k tomu se vší gastronomickou parádou, nám přinášejí menu . Jídlo je vynikající, ještě sklenku vína a rozpečenou bagetku. Usmíváme se při pohledu na ulici, kde stojí naše zubožená kola..
Jízda na kole nás baví a tak ještě míříme kolem řeky směrem na jih od města. V úzkých uličkách jsou sklady dřeva a výrobků, zastavujeme u jedné budovy, kde jsou staré funkční stroje. Asi po 15 minutách jízdy, vedle vesnice Inthů , před námi stojí svatyně Kyaukhpyugyi Paya. Nejsou tu turisté a je to tady moc krásné, ještě procházíme vesnicí a pak už se musíme vracet. Návštěvou chrámu Yadana Man Aung Paya se loučíme s městem Nyaungshwe . Na tržišti Mingala ještě koupíme na cestu trochu ovoce.
Vracíme se na hotel, rychle balíme. Zkoušíme ještě wifi, ale opět nejde. V 18.30 pro nás přijíždí domluvené taxi. Nabíráme po cestě ještě několik pasažérů. Vtipné je, že objíždíme několik ulic a nakonec zastavujeme 3 minuty od našeho hotelu, tady se skrývá autobusové nádraží v Nyaung Shwe. Jsme v malé čekárně, okolo dost velký chaos. Při cestě na toaletu mám docela strach. Nehledejte klasické nádraží , nebo aspoň teď večer je to tady dost skličující. Musíme se zapsat jménem na listinu, včetně čísla pasu. Jsou tu přistavené dva autobusy, jeden odjíždí do Baganu, druhý do Mandalay. Už máme hodinu zpoždění, konečně přijíždí autobus. V miničekárně sedíme mezi několika cizinci a tak atmosféra je docela přátelská, Vyprávíme si zážitky z cest po Myanmaru. Konečně nastupujeme do autobusu. Jsme plní , ujedeme jenom několik kilometrů, autobus stojí a čeká tady další hodinu. V autobuse je naplno puštěná klimatizace a muzika.Všichni se balíme do všeho, co je možné. Konečně jedeme, když ani ne za hodinu šílené jízdy, opět zastavujeme, rozsvěcuje se celý autobus a prý přestávka! Myslím, že jsme v Kalaw. Hudba, klimatizace a šílená zima.Cesta i jízda autobusem je dost divoká. Nevím, jak se uvelebit na sedačce, když to zrovna neskáče, tak to šíleně klouže. Cesta tak nějak probíhá. Je tma, sem tam někde zastavíme, přiložíme nebo vyložíme nějaký pytel, či jiný náklad. Je půl páté ráno, když zastavujeme, venku tma, ale hluk jak na pouti, asi konečná!
Jsme někde na periférii Baganu, vystupujeme ven, je tu dost chaos, postupně se na nás vrhají taxikáři s přemrštěnými požadavky za odvoz. Stojíme tu tak hezky pospolu: 2 Francouzi, 1 Korejec, 2 Češi a úžasný srandista z Itálie. Je to mluvčí nás všech a taxikářům dává jasně najevo, že si na něho nepřijdou. Po půl hodině handrkování je domluveno, že pojedeme do Baganu společně. Nakonec to vychází 5 USD na každého, což je při té hrůze smlouvání , dobrá cena !
Hotel zajednaný nemáme, za hodinu vychází slunce. Ital je tak skvělý, že ještě vyjednává, že taxikář nám všem po cestě zastaví na nějakém dobrém místě, kde uvidíme východ slunce . Vystupujeme kdesi ve tmě a s čelovkami na hlavách opatrně šlapeme na kamenný chrám. Nálada je stále výborná, pomalu přijíždějí další turisté.
Přidat komentář