Dneska je neděle a my máme v plánu výlet do okolí na kolech. Cílem mají být horké prameny , také ochutnávka a návštěva vinařství na Red Mountain. Honza, když vidí jak jsem vyřízená, trochu mění plán a na Red Mountain jedeme taxíkem (jak jsem šťastná, když vidím tu krkolomnou cestu sem !!) .
Posezení s krásným výhledem do kraje kolem jezera Inle Lake a celé vinařství, výborné víno a báječná nálada. Tu nám nemůže zkazit ani otrávené ohledy personálu, který se teprve probouzí.
Vracíme se do města Nyaung Shwe , po cestě obdivujeme malé továrničky. U jedné, která zpracovává cukrovou třtinu , zastavujeme . Fascinuje nás , nejenom ruční zpracování této plodiny, mladá dívka a několik chlapců, celé skromné vybavení, kotle s vroucí surovinou a obrovský pracovní zápal. Scenérie z 50. let minulého století v Evropě je před námi jako na dlani, vše dokreslují panoramata okolních hor a krásné přírody.
Taxík měníme za kola a vyrážíme. Slunko už se zdvihá rychlým tempem nad obzor a tak začíná také pěkný úpal. Odbočujeme na chvíli z hlavní cesty ke starému chrámu. Je prázdný, vítá nás usměvavý mnich. Nese nám talíř plný mandarinek. V chrámu je chládek a tak společně usedáme na vyvýšenou podlahu. Ptá se nás odkud jsme. Říkáme, že z České republiky, strašně se směje a říká Havel, Havel !!! K tomu přidává ještě jméno presidenta Masaryka a opět nakažlivý smích. Chechtáme se společně a tak přidá ještě slůvko ZETOR. Jak jinak než salva smích. Abychom něco stihli loučíme se a máváme na pozdrav s hřejivým pocitem na duši.
Příšerná cesta do strmého kopce pokračuje ( z města sem na kole necelou hodinu ) až dorazíte k horkým pramenům ( u Kaungdine nebo Kaina Daing).Má představa o lázních je trochu jiná a tak jsem spíše zklamaná. Velké tržiště , několik stánků s občerstvením. V lázních musíte zaplatit asi 10 USD, díváme se jenom tak letmo dovnitř , ale nějak nás to sem ani neláká. Ve velké restauraci, která patří Číňanům jsme zklamaní jídlem i obsluhou . K tržišti přijíždějí autobusy s Barmánci , a tak se jdeme podívat, co se děje. Mají volno a tak si jdou užívat pramenů. U tržiště jsou totiž veřejné lázně, kde se neplatí. Slovo lázně , je v tomto případě hodně silné „kafe“. Mezi odpadky a nevzhledným okolím jsou dvě betonové stěny – za jednou stěnou jsou muži, za druhou ženy. Jdu se podívat , do ženské části. Tady si užívají horkých pramenů asi tři ženy. Nemusím mít všechno a raději odcházím.
Asi 2 km odsud je vesnička, kde u silnice , na doporučení našeho průvodce Jacka ochutnáváme vynikající papaya salát. Je tak dobrý , že si ještě každý přidáváme ještě jednu porci. Sedáme znova na kola a prozkoumáme ještě okolí. Projíždíme vesničkami, kde se plodiny, semena a vše dělá opět ručně, ženy s dětmi nad pražícími pecemi, nad hrnci , z kterých se kouří a pak hotové vše skládají na velká síta, na kterých se vše suší a poté balí. Smějí se a zpívají. V jedné uličce mě vyděsí obrovský kamión, vůbec netuším, jak se sem vejde, Je pravda , že některé z upravených delikates jsme viděla prodávat i u nás a tak to ženám říkám, ohromně je to potěší!
Zpáteční cesta je pěkně hrbolatá a vede usínající krajinou, protknutou políčky a krásně kvetoucí cukrovou třtinou, kde vás už ani nepřekvapí spřežení tažené buvoly i koníky s klapajícími kopýtky. Kolem cest v horkém slunci pozorujeme u potoků i kamenných studen koupající se ženy a děti.
Ještě projíždíme další vesničkou, kde všude leží síta a je slyšet zpěv. Vracíme se zpět do města, a jenom doufáme, že skřípějící brzy našich kol a náš um ten prašný sjezd vydrží.
Dáváme sbohem našemu průvodci Jackovi , rychlá večeře a unaveni jdeme brzy na kutě.
Zítra nás čeká další část cesty a určitě obrovský zážitek – BAGAN.
Přidat komentář