Na řece Kaladan
Je neděle 5. ledna, krutý ranní budíček ve 4. hodiny, nás vystřelí z postelí. U dobré snídaně potkáváme sympatické cestovatelky z Anglie a Německa. Recepční z našeho hotelu, který nám zařizoval cestu lodí, s námi jede otevřeným tuk-tukem do přístavu. Je příšerná zima, balím na sebe vše , co mám v batohu. Nezdá se mi , že místo kam jsme přijeli, je přístav.
Vidím jenom samé černé bahno, špínu a jednu omlácenou loď s nákladem. Pokud teda nemáme sedět na těch pytlích, tak se asi se vloudila chybička. Náš průvodce intenzivně žhaví barmský telefon . Po půl hodině připlouvá menší a i o něco sympatičtější plavidlo. K velké lodi, přes kterou musíme přelézt, vede dlouhé , ale opravdu bahnem uklouzané prkno. S báglama na zádech to bude fičák! Ještě mám velmi čerstvě v paměti svůj pád na bruslích a křečovitě si držím své zraněné a sešroubované levé zápěstí. Kluci barmánský jsou šikovní, udělají nám živé zábradlí. Dají mezi sebe dlouhou tyč, které se přidržujeme, a hurá jsme na lodi.
Interiér naší lodi mi teda vyrazí dech a vyloudí upřímný úsměv na unavené tváři. 4 mini plastové židle v růžovém odstínu, špinavý kobereček s ubrusem, hrnečky a trs banánů. Důležitější nade vše, pro mě, je dřevěná kabinka v které se schovává záchod a to dokonce splachovací. Jupí! Plujeme po překvapivě široké řece, jedeme rychle a fouká studený vítr. Velmi lehká péřovka , kterou schovávám v batohu , mi nakonec zpříjemňuje jinak hodně ledovou ranní plavbu.
Cesta po řece ze Sittwe do Mrauk-U, která trvala nějakých 8 hodin, uběhla poklidně. V některých místech bylo příjemné sledovat dění na břehu. Vidět úžasnou podívanou právě končících rýžových žní se nedá popsat. Plovoucí film ze života u řeky s malými vesničkami, to hemžení barevných lidiček a barmských kloboučků, se vám vryje pod kůži. Jsme v Mrauk-U, loď ještě ani nezakotvila a už mi zase berou batoh z ruky. Nedám!!! To se mně skoro stává osudným. Když balancuji na velmi úzké části lodi, na poslední chvíli mě zachytí Barmánec a tím mě zachrání od špinavé koupele. Brr ! Taxikáři a dohazovači se na nás vrhají, sedáme do tuk-tuku. Vidím nápis Royal City Guest House, ten si pamatuji z průvodce a tak chceme zastavit. Snažili jsme si to tady rezervovat přes internet , ale nepodařilo se nám to. Pokoj stojí 25 USD. Celkem čistá, úplně jednoduchá místnost, koupelna a až na příšerné deky na postelích nic dramatického.
Jdeme trochu prozkoumat město. Hm, docela špína, ale hodně živo. Troubení a hlasitá hudba mě chvílemi přivádí k šílenství. Potkáváme několik cizinců na kolech. Může to být docela příjemné si udělat projížďku, tuto variantu však kvůli fotoaparátům zatím zavrhujeme. Máme hlad , ten trs banánů na lodi nás teda moc nenasytil. Usedáme do barmské restaurace. Majitel se mile usmívá, ale co naplat, mně se tady vůbec nelíbí, když ještě vidím hned vedle špinavou a zahnívající stoku, varuji Honzu, aby se tady ničeho ani nedotkl. Dají nám lístek a ještě než si objednáme , tak nám nosí nějaké hrůzy na stůl. Prý to je zadarmo, jako pozornost podniku. Honza se pouští ( né však s chutí) do takové barevné šlichty s rýží. Zvedám se a říkám Honzovi, že do toho teda nejdu !! Počkám na přilehlém mostě. Honza ještě něco málo spolkne a hodně brzy je za mnou na mostě. Asi 300 m odsud je slušně vypadající lokál a tak do sebe nalejeme plechovku coca-coly a slupneme jednu rýži se zeleninou. Dobré. Jdeme dále a míjíme jezero ( no , jezero ?), kde ženy nabírají vodu do krásných stříbrných nádob.
Kaladan river
Řeka Kaladan – je uváděna jako pátá největší řeka na světě. Řeka je důležitou dopravní tepnou mezi okolními státy . Výstavba přístavu v Sittwe je součástí tzv. Kaladanského dopravního projektu. Cíl projektu je posílit obchodní spojení mezi západním pobřežím Barmy a východním pobřežím Indie i do vnitrostátního indického státu Mizoram. Součástí projektu je také vybudování říčního mola ve městě Paletwa, dopravním terminálem, řeky Kaladan. Zároveň je ve výstavbě silniční spojení z Paletwy na severovýchodní hranici s Indií.
Přidat komentář